Agrese skrývaná za klávesnicí. Školní psycholožka na internetu urážela oběti znásilnění i postižené děti
Českým internetem hýbe kauza školní psycholožky, která na sítích údajně píše nenávistné příspěvky na adresu žen, dětí či menšin. Reflex o případu zjistil nové skutečnosti a psycholožku s nimi konfrontoval. Kauza opět nasvítila téma nedostatku školních psychologů a zároveň zhoršeného duševního zdraví dětí. Jak velký problém je, když má dětem pomáhat někdo, kdo je schopný jejich psychický stav zhoršit? A může s tím něco dělat stát či instituce?
Po velké vlně veder konečně prší. Stojím před domem v Kladně, kde má podle živnostenského rejstříku adresu Jana Motyčková, toho času školní psycholožka ze základní školy v nedalekých Zdicích. Proč? Na její údajné komentáře ze sociálních sítí již nějakou dobu upozorňují nejen čtenáři Reflexu, mnoho lidí se pozastavuje nad tím, že psycholožka, notabene školní, měla na Facebook, Threads nebo Lidé.cz psát urážky mladým dívkám, postiženým dětem nebo obětem znásilnění.
„Naštěstí se buzeranti nerozmnoží a po jedné generaci vychcípají a bude pokoj,“ píše profil se jménem Motyčková v jednom z příspěvků. „Nevěřím, že byla znásilněna. Kdo by tohle chtěl,“ komentuje jindy pod příspěvkem o oběti znásilnění. Chci se paní psycholožky zeptat, jestli si za výroky stojí. Nebo jestli jí snad někdo účty „hacknul“? Tak jdu a zvoním na zvonek.
Nic. Záclony zatažené. Asi máme smůlu. Sedám do auta a zkouším alespoň mobil. „Haló, dobrý den, co pro vás můžu udělat?“ začíná hovor psycholožka. Po krátkém úvodu přechází do defenzívy, odmítá sdělit, zda příspěvky psala, nebo nepsala, odkazuje se na policii a státní zastupitelství. „Už delší dobu jsou na mě útoky. Lynč mojí osoby je neskutečnej,“ říká Motyčková. Protože si jen voláme, alespoň jí vyjmenovávám obsah některých komentářů. „Nevím, o jakých příspěvcích mluvíte. Žádné znásilnění nikdo nebagatelizuje,“ sděluje a dodává, že by se novináři měli zajímat o jiná témata. Setkání odmítá, prý není doma, nechce se sejít ani později. „Takhle teda ne, na shledanou,“ končí rozhovor. V tu chvíli někdo přichází k domu a otevírá branku.
Bublina sociálních sítí
Vybíhám z auta a oslovuji cizí ženu. Po krátkém rozhovoru se dozvídám, že jde o podnájemnici, o paní Motyčkové se bavit nechce. „Já tu jen bydlím, ale zkusím se zeptat paní doktorky,“ odpovídá. Po chvilce se vrací. „Prý se s vámi nechce bavit, promiňte,“ říká žena a vrací se. Psycholožka tedy doma navzdory předchozímu tvrzení je. Po chvilce se objeví alespoň v okně za závěsem a začne si nás natáčet na mobil. Tady odpovědi nenajdeme. Jedeme pryč.
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM.
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
