Zničil moji dětskou duši… Oběť zneužil kněz, který jí později poslal přání k sňatku

„Ten člověk zničil moji ­dětskou duši.“ Kdo? Farář. Rodinný přítel. Důvěrník. Dnes postarší dáma, paní Irena, doma v obýváku nad čajem a bábovkou vypráví příběh, který chtěla navždy zapomenout. „Velice rád obcházel rodiny a navštěvoval je. Jednou u nás využil nepřítomnosti mé maminky, vrhl se na mě a strhl ze mě halenku. Já jsem v tu chvíli přestala být dítě.“

Ireně bylo tehdy devět let. Žila v malé obci Křoví jen pár kilometrů od Velké Bíteše na Vysočině. Později při povinném modlení plakala, zatímco její maminka a babička líbaly knězi ruce. Byla nejmladší ze čtyř dětí, svěřit se neměla komu. „Byla jsem na to všechno sama a prostě jsem jenom věděla, že to nesmím nikdy říct.“

Z pečlivě srovnaného šuplíku vytahuje krabici plnou fotografií. Většina z nich je ještě černobílá. V neuspořádaném balíčku Irena hledá jednu konkrétní. „Tady to je. Tohle fotil on.“ Když říká „on“, mys­lí faráře Miloslava Loubka. Spoušť fotoaparátu zmáčkl jen několik měsíců poté, co devítiletou Irenu napadl. Až dospěje, pošle jí ještě blahopřání k sňatku.

Předsevzetí mlčet Irena porušila až teď. Téměř po padesáti letech. Chce být prospěšná svým příběhem. Chce ukázat tvář, aby z obětí nezbyl jen anonymní dav. Proto na opatrnou prosbu o rozhovor na kameru pro projekt PastVina kývla takřka bez rozmyšlení. Pár minut předtím svým vyprávěním zaskočila i prezidenta Petra Pavla.

„Život není peříčko”

Irena po „svém faráři“ pátrala. Na internetu ale není takřka nic. Ona si je jistá, že obětí mohly být i stovky. Naštvání a až fyzický odpor k němu odvál čas. Vystřídala je lhostejnost. „Myslím, že byl v Moravci,“ přemítá na závěr našeho povídání, jež odhalí obraz dětství, které utnul jeden trýznivý ­moment.