Poznej sebe sama s etickým pornem: Slušné neslušnosti a hvězdička na mnoho způsobů v kině Oko
Rozmohl se nám tady takový nešvar. Svět veřejně sdílené erotiky, kterému odedávna vládli muži, ba který je dnes jednou z posledních nedobytých bašt mužství, začaly zadními vrátky – mrk mrk – obsazovat ženy. Namísto poctivého porna se dnes čtou „romantické fantasy“ a „dark romance“ psané ženami a určené ženám. (Vězte, že cokoliv s předponou „roman-“ slibuje hodně explicitní scény, samozřejmě doprovázené hlubokým ponorem – mrk mrk – do emocí postav.)
Nebo si vezměte erotické veletrhy. Bývaly doby, kdy jedinými ženami na nich byly striptérky, pornoherečky nebo subinky s obojkem. Takový veletrh pod heslem Chlapi sobě! (Nebo to je Chlapi sami sebe?) Zkrátka výborný vzorek dívek a svlečen – mrk mrk – pro snění o tradiční rodině, kdy muž ví, kde má žena místo. Když tam zrovna neleží pes. A dnes? Dnes hlavní přehlídku roku s názvem Intimity pořádají – ženy! A ještě ji udělají provokativně inkluzivní, pozvou na ni feministky a bezostyšně se tu kultivuje ženská energie. Však si ještě pamatujete naši reportáž z celé té provokace. Už jen ten název! Intimita vítězí nad Erotem 1:0. A komu tím prospějete?
Fajn, co tu ještě zbývá? Staré dobré porno. Sexuální partner z nejvěrnějších. Proč se s ním ale pořád skrývat doma, po večerce? Proč si neužít pořádný porno grupáč v kině? Pražské kino Oko se letos počátkem února osmělilo a šlo do toho natvrdo: P*fest. Jenže – kdo myslíte, že to celé kurátoroval? Tři mladé ženy, studentky filmové vědy. Dvě z nich, Anna a Zuzana, již pro toto kino pár let připravují projekce feministických filmů. Ano, chlapi, už víme, odkud vítr vane!
Život pro pánečka
Jenže kdy jindy se vám poštěstí jít do kina na péčko? Zkusit jsme to museli. Festival se konal dva dny, každý den měl čtyři pásma krátkých filmů. Bylo nakonec vyprodáno. Jako první chod jsme vybrali sekci Kinky Joy. Pořadatelé nenechali nic náhodě a důrazně upozornili, že pokud v nás budou filmy vzbuzovat „specifické projevy“, prosí, abychom je udrželi v sobě jako při běžné projekci v kině. (Asi nikdy neměli rande v zadní řadě kina.) První kraťas z nás tedy kraťasy nestáhl. Kamera v největších detailech bloudí po rukou dvou chlapů, kteří po sobě navzájem ťapkají a žďuchají do sebe. Pak se posune výš a divák zjistí, že protagonisté mají na hlavách psí masky. Čenichání, hlazení, objímání, poňufání… a to je vlastně vše. Alternativní porno ve své nejalternativnější poloze.
Koho něco takového může vzrušit? No třeba Ritchieho. Týpka v masce psa, který přišel po projekci na pódium v doprovodu BDSM psycholožky a zasvětil publikum do světa „pup play“. Rovnou vás zarazím, na PornHubu tuhle kategorii nenajdete. Je to podskupina BDSM aktivit, kde jeden nebo oba účastníci vystupují v kožené masce pejska a jako pejsek se chovají. Není to sofistikovaná kritika antropocénu, záměrné znejistění člověka jako dosavadního vrcholu evoluce. Je to prostě úleva z podřízenosti. Ritchie je jeden ze smečky čtyř lidských hafanů, kteří patří jednomu pánečkovi, také přítomnému v sále. „Neznám lepší pocit než vložit celý svůj život do rukou svého pána,“ vyznává se Ritchie, jinak zábavný a zřejmě i bystrý chlapík, pardon, čokl. I pup play se v průběhu času vyvíjí, jak se dozvídáme. Původně to byl člověk – pes. Později se stále častěji objevují páry pes – pes, kdy jeden je alfa samec a druhý je mu podřízený. Ale ani tam vývoj nekončí. „Postupně se to začalo přesouvat od hrátek na čtyřech do životního stylu na dvou nohách,“ říká Ritchie a sype ze sebe vtipné historky z letištní kontroly (pup play je živá mezinárodní komunita): „Při análních praktikách potřebujete větší množství práškového lubrikantu. A umíte si asi představit, jak se policie na letišti dívá na čtvrt kilo bílého prášku uloženého v kufru.“
Následovaly filmy o nejrůznějších „kinky“ zálibách, od těch běžných, jako je poutání lany, po řekněme méně obvyklé, například vzrušování se mýdlem na veřejných toaletách. A borec nakonec, známé pravidlo z televizních zpráv. Jsme zase u pejsků. Chlap v kozačkách a s gumovým ocáskem v análu náruživě vylizuje misku pro psa s jakousi bílou kaší a šťastně se usmívá do kamery. Obraz doprovází otevřená zpověď aktéra, který vysvětluje, proč má snídani na celém dni nejraději. I on má totiž svého pánečka a ten mu na dálku zadává úkoly. On je musí plnit a celé to filmovat. A ta kaše, kterou tak rád snídá po psím způsobu, to byly původně dva banány, které si měl před konzumací zavést do zadku a pak je vytlačit do misky. Inu, proti gustu… Každopádně Čas na snídani natočený i zahraný Peterem Cagem zvítězil na loňském Pornfilmfestivalu v Berlíně v kategorii BDSM/fetiš.
Dorota, třetí z organizátorek festivalu, která se ve své odborné činnosti zaměřuje právě na tyto filmy (jinými slovy tuto dívku platíme z našich daní, aby sjížděla péčko), vysvětluje publiku přínos takových projekcí veřejnosti: „Buď to ve vás otevře nějaká vrátka a vy zjistíte, že je tu oblast, která by vás mohla vzrušovat. Nebo zjistíte, že už to dávno děláte, jen jste nevěděli, že to je kinky a queer.“
Eticky souložit, eticky žít
Další den si dáme sekci P*rno prakticky pro každého. Poznámka k těm hvězdičkám, třeba v názvu P*fest. Hvězdička tu kombinuje hned několik významů: Vyhnutí se cenzuře názvu bez hvězdičky v různých internetových kontrolách. Hvězdička jako označení mládeži nepřístupného filmu. A v neposlední řadě hvězdička jako obcházení rodové binarity používané v queer komunitě. (Ještě bychom mohli dodat hvězdičku ve významu, jak ji používal ve svých knihách Kurt Vonnegut.) Prostě hvězdička prakticky pro každého.
Tady se už ocitáme blíž k tomu, co si člověk představí pod pornografií. Ale pozor, tentokrát jsme na bezpečném a nediskriminačním území „etického porna“. Jak se to pozná? Prakticky tu absentuje koitus muž-žena, a když, tak se jedná o erotickou fantazii nadržené ženy v pokročilém stupni těhotenství. Většinu vybraných filmů tu zkrátka pohání „women power“, ale to jsme už tak nějak očekávali. Etické porno se vymezuje proti zobrazování sexu jako aktu určeného primárně pro muže a vrcholícího vrcholícím mužem. Celé se to naopak vznáší na růžovém obláčku konsentu jako protikladu k drsným, násilnickým scénám konzumního porna. Některé filmy byly přímo záměrnou edukací, jak mít plně konsensuální sex, což se v praxi neobejde bez otázek v průběhu předehry jako „Můžu ti zmáčknout bradavky?“ nebo „Nevadí ti, když už budu?“ Jak jsme říkali, proti gustu… Určitě byste ale byli raději, kdyby vaše děti konzumovali takovéto porno než to běžné. Organizátorky vyzdvihují edukační rozměr etického porna stejně jako aspekt sebeidentifikační. Sami se můžete podivit, co vás vlastně vzrušuje.
Suma sumárum, u většiny etického porna zrovna nepohoníte. Ale otevře vám obzory a třeba budete sam* překvapen*, z čeho budete vlhnout nebo tvrdnout. (Upozornění: Delší sledování etického porna může mít vliv na vaše vyjadřování!)
