První se hledá lebka

První se hledá lebka Zdroj: Petr Šimon Janíček

Vedoucí archeolog Jakub Šimík u vykopávek dřevěných sádek. Hned za ním už na místech, kde archeologové průzkum dokončili, přebírají štafetu stavební dělníci.
Adam Grot do předem popsaných sáčků postupně přemisťuje celou kostru
Trámy archeologové zdokumentovali, jejich účel je ale zatím neznámý
Každý prvek, jejž archeologové zkoumají, má své unikátní číslo
Ve skromné laboratoři pracují současně na více výzkumech, čas je tak tlačí i tady
5 Fotogalerie

Co všechno skrývá podzemí Brna: Archeologové našli pod bývalým Priorem desítky kostí a hřbitov!

Petr Šimon Janíček
Diskuze (0)

Prach a ruch ulice. Jakub Šimík, vedoucí archeolog, mě vede k místu, kde stával brněnský Prior – tady se teď činí jeho tým. „Tam, kde jsme kopali před pár měsíci, už pracují stavební dělníci. Nepoznali byste, že tam probíhal archeologický průzkum.“ V těchto místech se našly, krom jiného, také pozůstatky továrny na sukno. Dnes ale spolu s brigádníky i studenty míříme o kus dál a továrnu měníme za hroby a rybí sádky.

Tyto čtvercové dřevěné „ohrádky“ se do dnešního dne zachovaly jen díky tomu, co v nich v minulosti proudilo – vodě. „Veškerá dřeva, která se nám takhle dochovala, jsou v tomto stavu, protože byla pod vodou,“ komentuje Jakub Šimík. Archeology ale překvapily hlavně rybí kosti, jež v sádkách našli. „Pravděpodobně přišla povodeň, ryby byly v sádkách, a jak se na ně začala tlačit voda a bláto, nezvládly uplavat z rohu sádek a pohřbilo je to tam,“ přibližuje Šimík. Archeologové jsou totiž zvyklí spíš na kosti lidské.

Původně byl vedle sádek jeden hřbitov už ve středověku, další v novověku. Tehdy ale Prior nebyl centrum města. „Před nádražím je ulice Na baštách, protože tam stály městské hradby, ve kterých byly právě bašty. To znamená, že my jsme teď na jižním předměstí novověké podoby Brna, mimo hradby a historické centrum. A v tom období se město začalo razantněji rozrůstat,“ vysvětluje Šimík, proč pod bývalým Teskem zatím našli skoro 70 hrobů.

Žádné milodary

Jeden z nich odkrývá studentka antropologie Tereza Vacková. „Když se zaškrabává povrch, občas jsou vidět obrysy rakví. Podle toho najdeme hrob. Ten pak postupně odkrýváme. První se hledá lebka, protože je nejvýš. Od ní se postupně kostra odkrývá až k nohám. Musí se to dělat opatrně, aby se porušilo co nejmíň kostí.“

Zatímco štětcem a špachtlí odkrývá Vacková lebku ne výrazem nepodobnou malbě Výkřik od norského malíře Edvarda Muncha, Šimík vysvětluje, proč vypadá právě takto. „Je to způsobeno rozkladem. Tkáň při tom pracuje a pak se takto pohne. Taky k tomu můžou přispět hlodavci a borcení rakve.“

O kousek dál Adam Grot z už odkrytého hrobu kosti opatrně ­vyndává a vkládá je do označených pytlíků. „Doba preparace záleží na zkušenosti člověka, jenž to dělá, ale stihneme to zhruba do dvou hodin,“ komentuje práci kolegy archeo­ložka Michala Přibylová.

Většina kostí se ukládá společně do jedné bedny. „Máme papírové sáčky, do kterých jde uložit prakticky všechno kromě dlaní a chodidel. Ty balíme zvlášť, protože antropolog z nich často nedokáže určit pravou a levou stranu. My mu to proto rovnou popíšeme, aby to měl jednodušší. Pak už jen opatrně vyzvedneme kostru a doškrábeme hrobovou jámu, jestli pod ní ještě něco nezůstalo.“

Tento článek je součástí balíčku PREMIUM.

Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!

Začít diskuzi