Devadesát pět znaků pražských budov od Martina Janeckého na čelní zdi hotelové lobby

Devadesát pět znaků pražských budov od Martina Janeckého na čelní zdi hotelové lobby Zdroj: Fairmont Golden Prague

Dnešní pohled na Hotel Fairmont Golden Prague s repasovanou keramikou od Zbyňka Sekala
Jan Černohorský osadil recepci desítkami polotovarů sklářských cihel – tvarovek broušených tak, aby se odraz každé z nich zrcadlil jiným směrem
Recepce Spa & Wellness
Novou centrální pozici získala velká plastická dřevěná stěna od Josefa Klimeše
Hlavní hotelový sál Grand Ballroom a restaurované lustry od Reného Roubíčka
6 Fotogalerie

Proměna pražského hotelu InterContinental: Perla brutalismu plná umění

Marek Gregor

Po nákladné rekonstrukci hotelu InterContinental, dnes Fairmont Golden Prague, se veřejná vnitřní část parteru proměnila v nenápadnou galerii umění. Zvenčí, na ikonické fasádě, se opět skví repasované keramické motivy od Zbyňka Sekala, dole směrem k Vltavské náplavce – pod navigací Dvořákova nábřeží – vznikl tunel, který hlídá Sedící lvice od Jaroslava Róny. Na ní vedle skleněné kostky – budoucí galerie Kodl Contemporary – bude shlížet bronzová socha Hvězdář sklářského výtvarníka Martina Janeckého. Původní šedesátkové a sedmdesátkové umění a brutalistní architektura Karla Filsaka se zde snoubí se současným uměním a designem podle plánů architekta Marka Tichého, autora současné podoby slavné budovy.

V 70. a 80. letech minulého století – i ještě začátkem devadesátek – neměl Hotel InterContinental v Praze konkurenci. Restaurace Zlatá ­Praha s úžasným výhledem na Staré Město i Malou Stranu, konferenční sál, vyhlášený snack bar i restaurace v přízemí nesly punc největšího luxusu. Ale s přicházejícími lety hotel na unikátní parcele, na vyústění Pařížské třídy směrem k Vltavě, trpěl nepříliš odbornými zásahy do formy i provozu a jeho význam se vytrácel.

Nový život už řádně ošuntělý hotel začal dostávat, když jej v roce 2018 koupila trojice českých byznysmenů a filantropů (Oldřich Šlemr, Eduard Kučera a Pavel Baudiš) sdružených ve společnosti R2G Heritage. Objevovaly se domněnky, že je to trik, že nechají jednu z posledních brutalistních budov v centru Prahy zbourat nebo že budou zachovány jen čelní stěny a na jejím místě vznikne replika typu vykastrovaných objektů bez jakýchkoli odkazů na původní funkci. Mezitím však investoři oslovili architekta Marka Tichého (TaK Architects) se zkušeností z desítek zpravidla úspěšně zvládnutých rekonstrukcí a konverzí významných budov. Za nejvýznamnější se rozhodně dají označit Werichova vila, Divadlo Na zábradlí a naposledy Palác elektrických podniků na Vltavské.

Rozpočet se nakonec vyšplhal na částku kolem 10 miliard korun a jen rekonstrukce přišla na více než čtyři miliardy. Velkorysost, s níž noví majitelé přišli, pobídla Tichého s hotelem pracovat jako s unikátním uměleckým exponátem. Práce oslovených současných umělců doplňují zrekonstruovaná původní díla nebo repliky jejich předchůdců: Stanislava Libenského, Reného Roubíčka, Josefa Jíry, Čestmíra Kafky či už zmíněného Zbyňka Sekala.

A také se protestovalo proti plánované stavbě jedné ze dvou zamýšlených skleněných kostek, na jinak už léta bezprizorném „náměstíčku“ Miloše Formana. Současně s rekonstrukcí hotelu tak nakonec byla postavena jen druhá – menší ze skleněných kostek, směrem k Dvořákovu nábřeží.

Tento článek je součástí balíčku PREMIUM.

Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!