Do Česka řada z nich utekla loni před válkou s tím, že to nebude na dlouho. Teď se pro velkou část ukrajinských uprchlíků stáváme novým domovem. Mění se ale podmínky, za kterých zde mohou žít. Nouzové ubytování zdarma stát poskytuje už jen vybraným ohroženým skupinám. Přísnější jsou i podmínky pro nárok na humanitární dávky. Uprchlíci sice stále bojují s češtinou, práci už si ale našla většina těch ekonomicky aktivních. Po medializaci násilných činů, které měli spáchat pachatelé ukrajinského původu, je ovšem také stále více slyšet kritika Ukrajinců a objevilo se i několik útoků na ně kvůli jejich národnosti. Reflex zmapoval situaci kolem Ukrajinců v Česku.
Zpočátku jsem si myslela, že to bude jen na pár měsíců, nevěřila jsem, že válka bude trvat dlouho. A najednou je to rok a půl, co nejsme doma, co děti neviděly svého otce,“ bilancuje Ukrajinka Olha Seredová svůj odchod z Kyjeva do Prahy. Do Česka s dcerami přijela vloni začátkem března, manžel zůstal na Ukrajině bojovat. „Když nás Rusko napadlo, byl to šok, ale myslela jsem si, že to bude trvat jen pár dní. Ale nestalo se. My bydlíme v severní části Kyjeva a okupace začala poměrně blízko nás. Manžel hned odešel jako dobrovolník do armády a já zůstala doma sama s dcerami. Vydržely jsme tam deset dní, ale potom nám bylo jasné, že válka rychle neskončí, a rozhodly jsme se odjet. Nejsme migranti, kteří cestu plánovali. Neměli jsme proto našetřené žádné peníze pro start nového života v jiné zemi. Úspory by nám tu stačily jen tak na měsíc nebo dva. Proto jsem byla vděčná za to, jakou nám český systém poskytl podporu. Měla jsem také štěstí na neziskové organizace, jež mi pomáhají v krizových situacích nebo když potřebuji s něčím poradit. Když přijedete do nové země, nevyznáte se v zákonech a v pravidlech, která tu platí. Člověk se potřebuje zorientovat,” říká paní Olha.
Z DOČASNÉHO ÚTOČIŠTĚ NOVÝ DOMOV
Její původní profese je marketing, v Kyjevě ale podnikala, měla vlastní cukrárnu v centru města. V Česku tak i pracovně musela paní Olha začít prakticky od nuly. Chvíli s dětmi bydlela u příbuzných v Praze, poté na ubytovně. Podařilo se jí ale postupně vypracovat tak, že se po roce mohla s dcerami přesunout do klasického bydlení. „Nejdřív jsem byla různě po brigádách a teď pracuji jako koordinátor komunikace v neziskové organizaci, kde mám na starost komunikaci s Ukrajinci. Mohu si tak už dovolit platit byt na půl ještě s jednou ukrajinskou matkou, a ještě mi zbude trochu na život. Takže dávky už nepotřebuji,“ popisuje svou současnou situaci Olha Seredová.
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM.
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
