„Vzbouřenci v Kazachstánu nejsou ti, co dělali revoluci v Bělorusku, a bylo to vidět. Vzali do ruky zbraně,“ říká s poukazem na nedávnou krizi ve středoasijské zemi válečný veterán Gríša, který teď učí dobrovolné obránce vlasti vojenskému umění. „A tak to má být. I my Ukrajinci půjdeme proti útočníkovi tvrdě,“ dodává. Zdá se, že odhodlání svou zemi bránit se zbraní v ruce na Ukrajině den za dnem stoupá. Bude to ale vůbec potřeba?
Procházka po ulicích druhého největšího ukrajinského města Charkova donutí návštěvníka zapochybovat, zda se lidé na Ukrajině mají tak špatně, jak se někdy říká. Plné kavárničky, v restauraci je těžké získat místo, v nákupních centrech je narváno k prasknutí. Začátkem ledna se zdálo, že něco jako obavy z ruské invaze tu nikdo neřeší, přestože je odsud hranice asi čtyřicet kilometrů a Charkov by velmi pravděpodobně byl jedním z prvních cílů předpokládaného útoku.
Podle zpráv, které z města přicházejí, je teď už všechno jinak. „Zdá se, že si lidé začali uvědomovat nebezpečí ruské invaze,“ říká univerzitní profesor Valerij Obolencev, jenž je zároveň i dobrovolným domobrancem a snaží se také pomáhat vojákům na frontě. Sám má bojovou zkušenost ještě z dob mládí, kdy sloužil jako voják základní služby Sovětské armády v místech jako Podněstří či Náhorní Karabach, kde se jeho jednotka snažila hasit počínající etnické konflikty. Před sedmi lety si také odsloužil půl roku jako mobilizovaný záložník na donbaské frontě.
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM.
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
