Procházka po ulicích druhého největšího ukrajinského města Charkova donutí návštěvníka zapochybovat, zda se lidé na Ukrajině mají tak špatně, jak se někdy říká. Plné kavárničky, v restauraci je těžké získat místo, v nákupních centrech je narváno k prasknutí. Začátkem ledna se zdálo, že něco jako obavy z ruské invaze tu nikdo neřeší, přestože je odsud hranice asi čtyřicet kilometrů a Charkov by velmi pravděpodobně byl jedním z prvních cílů předpokládaného útoku.
Podle zpráv, které z města přicházejí, je teď už všechno jinak. „Zdá se, že si lidé začali uvědomovat nebezpečí ruské invaze,“ říká univerzitní profesor Valerij Obolencev, jenž je zároveň i dobrovolným domobrancem a snaží se také pomáhat vojákům na frontě. Sám má bojovou zkušenost ještě z dob mládí, kdy sloužil jako voják základní služby Sovětské armády v místech jako Podněstří či Náhorní Karabach, kde se jeho jednotka snažila hasit počínající etnické konflikty. Před sedmi lety si také odsloužil půl roku jako mobilizovaný záložník na donbaské frontě.
Premium
Přečtěte si článek s předplatným Premium Plus
Získejte neomezený přístup na devět různých služeb včetně Reflex.cz
Už mám předplatné - přihlásit se
