Cibulkovi spolu se svými zaměstnanci pracují od rána do večera a dělají, co je právě třeba

Cibulkovi spolu se svými zaměstnanci pracují od rána do večera a dělají, co je právě třeba Zdroj: Zbyněk Pecák

Cibulkovi spolu se svými zaměstnanci pracují od rána do večera a dělají, co je právě třeba
Vinařům se hromadí víno, které by normálně už měli prodané, a mnozí nemají kam dát letošní sklizeň
Otec a syn Kopečkovi před sklepem, kde Zbyňka Kopečka staršího skolil uprostřed vinobraní covid-19
3
Fotogalerie

Zlomový ročník: Pandemie nového koronaviru zasadila hlubokou ránu také malým a středním vinařům

Skončilo vinobraní. Poslední hrozny jsou pomlety a vylisovány… A mnozí vinaři mají těžkou hlavu. Nevědí, kam sklizeň dát. Ve sklepech jim kvůli pandemii zůstala nejen většina vína z loňska. Svatomartinské pak letos mnozí nedělali vůbec.

„První rána přišla hned na jaře,“ říká Jožka Valihrach (64), nestor moravského vinařství a několikanásobný Vinař roku. „Jako by nestačilo, že posledních pár let platí špatný vinařský zákon, jenž nejen nesmírně ztížil fungování vinotékám, ale protežuje velké firmy a vyloženě diskriminuje střední a malé vinaře, kteří jsou přitom pro přežití tradic vinařství zásadní. Teď se k tomu přidalo vládní umrtvení ekonomiky… Koronavirus je poslední rána. Firmy a gastroprovozy jsou zavřené a samozřejmě neodebírají,“ pokračuje pan Jožka s tím, že jeho firma zatím přežívá díky loajálním a dlouholetým zákazníkům.

Ale pokud budou omezení pokračovat, nebo budou-li na jaře znovu, mnoho menších vinařů podle něj definitivně skončí: „Bohužel to hraje do karet pár velkým firmám, jimž jeden rok výpadku vaz nesrazí. Ale ta naše unikátní a různorodá vinařská základna, která konečně před pár lety zase dosáhla světové úrovně, letos dostala velkou ránu. Takže podíl velkých firem se na úkor menších vinařství zase zvýší. Babišova taktika mít v zemi jen pár velkých hráčů a zničit malé pokračuje.“

Dodává, že také vinobraní bylo letos náročné, protože chyběli lidé – a nemyslí to jen tak, že nebylo dost rukou na práci. „I teď je to neveselé, přestože už máme hrozny pod střechou…“ Jožka Valihrach si smutně povzdechne. Jsou rodinná firma a covid-19 se stal osudným jeho bratranci. „Po dvacet let se podílel na úspěších našeho vinařství a nyní už bohužel není mezi námi,“ odmlčí se.

„Fungujeme proto v omezeném režimu. Já sám třeba nechodím do naší vinotéky. Preventivně. Oproti jiným rokům také nemusím tolik do sklepa. Věřím synovi, kterého naštěstí nemusím kontrolovat… Šak co jiného můžu dělat?“ Přece jen se nakonec zasměje.

Tento článek je součástí balíčku PREMIUM.

Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!