nahoru

Mimina a jejich osud: O budoucnosti dítěte dnes rozhoduje, v kterém kraji České republiky se narodí

Lucie Tomanová 15. července 2020 • 20:30
Mimina a jejich osud: O budoucnosti dítěte dnes rozhoduje, v kterém kraji České republiky se narodí
foto: Zbyněk Pecák

Česko je i dnes, v roce 2020, jednou z posledních evropských zemí, kde jsou děti do tří let umisťovány do ústavů. Každý rok se tak ocitne v ústavní péči zhruba 1800 těch nejmenších. Na rozhodnutí soudu pak často čekají celé měsíce. „Vědecké studie přitom jasně ukazují, že právě malým dětem běží čas velmi rychle, a pokud si dítě nevytvoří bezpečnou vazbu k jedné pečující osobě, ovlivní to další vývoj jeho mozku,“ říká psychiatr MUDr. Petr Poethe. „Ty změny jsou jasně patrné i na snímcích, není to věc názoru, ale fakt.“

Zatímco Polsko i Slovensko zákonem stanovily, že malé děti v ústavech být nesmějí, u nás takový zákon stále chybí a částečně přetrvává sovětský systém z šedesátých let. Každý kraj má také jinou politiku a životní šance dítěte se v zásadě odvíjejí od toho, jestli se narodí o pár kilometrů dál, a od toho, který úředník dostane jeho případ na starost. Zanedbatelná není ani finanční stránka, protože ústavní péče o dítě je až třikrát dražší než náhradní rodinná péče a více než jedenáctkrát dražší nežli péče v původní rodině za podpory terénních sociálních služeb.

Na procházce s Myšákem

Myšák (říkejme mu tak) se zavrtěl v kočárku a otevřel šedomodré oči. „Možná jsem mluvila moc nahlas a probudila ho. Ale taky je ještě asi chudák celý rozlámaný z té dnešní rehabilitace,“ říká Radka Švecová, povoláním pěstounka na přechodnou dobu. „Dostali jsme nové cviky, sestřička nás potrápila. Vojtova metoda není příjemná. On plakal, já jsem plakala…“

Myšák je šestiměsíční chlapeček jako vystřižený z reklamy na dětskou výživu: naducané tvářičky, blonďaté vlásky. Začátky ale nebyly snadné. „Biologická maminka brala v těhotenství drogy. Ze začátku, když jsme si ho přinesli z porodnice, to byl takový schoulený uzlíček nervů, potřeboval neustále nosit a chovat, hodně plakal. Teď už se má k světu,“ říká Radka. Mrkne na Myšáka, podá mu dudlíka a on to zase spokojeně zalomí. Pochodujeme s kočárem po stezce za sídlištěm na pražském Chodově, občas vyskočí z křoví zajíc a zase rychle zmizí.

Premium

Přečtěte si pokračování článku s předplatným Premium

Získejte neomezený přístup již od 49 Kč měsíčně




Diskuse ke článku