Video placeholder

Péče o rodiče ve stáří není samozřejmost. Co rozhoduje o tom, zda ji rodina zvládne?

Reklama pro veřejnost ČR

Většina Čechů si přeje strávit stáří doma, ideálně s podporou rodiny. Výzkum neziskové organizace Mila ukazuje, že více než polovina lidí počítá s domácí péčí a další třetina s kombinací domácí a odborné pomoci. Realita ale často vypadá jinak. Rozhodující nejsou jen přání, ale především vztahy v rodině a připravenost na to, co péče skutečně obnáší.

Podle Simony Bagarové, zakladatelky neziskové organizace Mila, je většina lidí ochotná se o své blízké postarat. Často se ale snaží zvládnout péči sami a o pomoc si řeknou až ve chvíli, kdy jsou vyčerpaní. Rozdíl mezi představou a realitou je podle ní výrazný, zejména pokud do života vstoupí nemoc.

Lidé si péči často představují jako krátkodobou a zvládnutelnou. Ve skutečnosti ale péče znamená:

  • dlouhodobý časový závazek,
  • výraznou psychickou zátěž,
  • omezení pracovního i osobního života,
  • náklady na služby, pomůcky a odbornou pomoc.

Právě tyto faktory mohou vést ke změně původního rozhodnutí pečovat doma.

Vztahy rozhodují víc, než si myslíme

To, zda rodina zvolí domácí nebo institucionální péči, úzce souvisí s kvalitou vztahů. Lidé, kteří jsou s rodiči v pravidelném kontaktu a mají funkční vztahy, jsou ochotnější pečovat doma. Naopak konfliktní nebo zanedbané vztahy častěji vedou k volbě specializovaného zařízení.

Podle Simony Bagarové hraje zásadní roli včasná komunikace v rodině. Ideálně ještě dřív, než péče nastane. Otevřená dohoda by se měla týkat:

  • rozdělení péče mezi více lidí,
  • časových možností jednotlivých členů rodiny,
  • finančního podílu a nákladů,
  • zapojení odborné nebo institucionální pomoci.

Práce profesionálních pečovatelů je přitom veřejností vnímána jako velmi náročná a společensky důležitá, přesto zůstává finančně i společensky podhodnocená. Mnoho lidí zároveň přiznává, že by takovou práci sami nezvládli.

Zkušenosti z praxe ukazují, že největším problémem nebývá neochota pomoci, ale neznalost systému a pozdní hledání řešení. Péče o vztahy, otevřená komunikace a včasné zorientování se v možnostech podpory tak mohou rozhodnout o tom, zda rodina náročnou situaci zvládne, nebo zůstane na všechno sama.