Novotný popisuje, že Írán byl jednou z nejsvobodnějších a nejdemokratičtějších zemí regionu, kde ženy chodily v krátkých sukních. Něco stále platí, revoluce ale prý posunula kyvadlo na druhou stranu. Podle Novotného jsou tamní Peršané jako my, Arab je pro ně přitom hanlivé označení a nevraživost je velká.
Írán se stále cítí být obětí, ale může si za své problémy taky sám. Běžní Íránci třeba prý po jaderné zbrani nijak netouží. Ekonomicky se jim navíc vůbec nedaří. V konfliktu se Spojenými státy a Saúdskou Arábií tahá za výrazně kratší konec provazu. Útok na tankery tak byl podle Novotného možná demonstrací síly. Írán chtěl prostě ukázat, že může kdykoliv zablokovat důležitou tepnu, kterou proudí do světa ropa.
Obnova Islámského státu v Afghánistánu je podle Novotného spíš lokální záležitost, může ale přispět k útokům ve světě. Teroristické organizace se totiž přetahují o vliv, moc, bojovníky a peníze. A zdárně provedené útoky v tom můžou hrát roli. Novotný říká, že země arabského světa se teď obecně vyvíjí spíš špatným směrem. O svých zkušenostech připravuje knihu, která má mapovat tragické události i běžný život místních lidí.
Jak jsou na tom íránské ženy a proč je režim stále drží v kleci? Je Írán ten zásadní problém na Blízkém východě? Jak rychle se může stát jadernou velmocí? A může jeho konflikt s USA eskalovat i do války velké, možná až světové?
