Je to přitom každodenní výzva. Danišová chodí na řadu vyšetření a lékařských konzilií a zároveň musí zvládat chemoterapii, která je hodně bolestivá. Taky ale pracuje. Říká, že by chtěla poprvé poznat, jaké to je, být zdravá. K tomu má pomoct klíčová operace. Pojišťovna ji neproplatí, požaduje totiž stanovisko lékařů, že ji nelze provést v Česku. A to je prý nemožné získat, i když si je Danišová jistá, že jiná možnost než Japonsko prostě není. Potvrzuje to studie a dosavadní úspěšnost zákroků, které tam provedli. Oddalování operace je risk, hrozí totiž zánět a postupné sesypání všeho, čím si už prošla.
Danišová popisuje, jak velkou ranou pro ni byla ztráta rodičů. Říká, že právě oni z ní vychovali bojovnici. Nad jejich hrobem se pak poprvé ptala, proč se to všechno děje právě jí. Mluví taky o šikaně, kterou si zažila v dětství, kdy ji třeba skopávali ze schodů a učitelé to neřešili. Širší rodina s Danišovou přerušila styky. Vadí jim totiž to, že svůj příběh medializovala. Prý to neměla řešit a dožít se prostě takového věku, jakého by se dožila.
Připouští si Ivana Danišová smrt? Jaké je bojovat s tolika vážnými onemocněními najednou? Kde bere energii? A co by se stalo, kdyby na operaci nakonec nemohla?
