Uhlík o roli atletky: Byl to obří herecký risk. Napíchal jsem si čelo botoxem, abych měl jiné grimasy

Petr Uhlík začínal jako divadelní herec. Po jeho velké roli v seriálu Metoda Markovič, kde ztvárnil sériového vraha Ladislava Hojera, ho lidé začali poznávat na ulicích. A u prostého dobrý den to ne vždy skončí. „Minulý rok byl velmi silně učenlivý, ale upřímně jsem se nějak musel i přenastavit, protože jsem třeba nebyl zvyklý tolik na spontánní fyzický kontakt s člověkem, kterého neznám. Prostě na mě sáhnou, protože mají pocit – a to nemyslím vůbec zle a přijde mi to logický, nebo mě by to nenapadlo, ale rozumím, že někoho to napadne – že když mě vidí v televizi, tak vlastně jsem v té televizi, to znamená, že když mají televizi, tak mají i mě. Tak je to někdy takové silné nabourávání mojí bubliny, ale už jsem se to naučil zvládat a myslím, že se umím i tvářit sympaticky.“

Další těžká role

Chystá se minisérie Rekordwoman, kde si Petr Uhlík zahrál Zdeňka Koubka. U příběhu Zdeny Koubkové, fenomenální intersexuální atletky, která se později stala Zdeňkem Koubkem, ještě neznáme oficiální datum vydání, o přípravách na roli i obavách, jak se mu podařilo Koubka ztvárnit, ale herec mluvil otevřeně. „Je to pro mě hlavně o obřím risku hereckém, který jsem stoprocentně udělal, ale může dopadnout jako naprostá tragédie. V hlavě mám vnitřní pocity toho, že když to nevyjde, tak jsem selhal a už končím. Proto ještě stíhám natočit nějaké projekty předtím, než to vyjde, abych kdyžtak ještě měl co ukazovat. Ne, je to prostě hrozný risk a téma je tak křehké. Ten druh té stereotypizace, která se nabízí nebo která může být kvůli nedostatku času na natáčení, může být čímkoli, je prostě strašně křehký. Člověk se nechce dotknout komunity, která je velká, zároveň se chci na sebe koukat s tím, že je to někdo jiný. Můj vhled na začátku do toho, když se potkám s látkou, která je třeba podle skutečného člověka, nebo podle postavy, která má i inspirační zdroje, které jsou silně vizuální, tak si představuju v hlavě – dítě Péťa si představuje „tím člověkem budu“, akorát potom zjišťuji, že ta postava bude Uhlíkův Zdeněk – to nebude Zdeněk. To znamená, že vzniká nějaká nadrealita postavy, která nikdy nemůže vizuálně zapadnout – já vím, že řeším povrch, já to tak nemyslím, ale jde to prostě ruku v ruce. Taky jsem si kvůli tomu napíchal čelo botoxem, abych měl jiné grimasy.“

Čím si zasloužil návštěvu od ducha? Proč miluje cesty vlakem? Jaké „revoluční výchovné cvičení“ zavedli jeho rodiče? Jakou píseň hraje na housle nejraději? Pusťte si nový Prostor KVIFF X s Petrem Uhlíkem.