Petr Dvořák: Vltavská filharmonie nebude klub pro vyvolené. Kdo jí zaplatí? Zvažuje se i nová verze „Národ sobě“
Praha potřebuje nový „národní dům kultury“ – místo, kde hudba zazní naplno a kam si jednou za rok na klasiku zajede i člověk, který na koncerty běžně nechodí. Bývalý generální ředitel České televize a nyní výkonný ředitel Nadačního fondu Vltavské filharmonie Petr Dvořák v Prostoru X vysvětluje, proč má nová koncertní síň za 16,5 miliardy změnit Prahu 7, vztah Čechů ke klasické hudbě i turistickou mapu města a proč by Vltavská filharmonie měla být „národním kulturním centrem“ pro všechny, ne elitním klubem.
„Praha by si zasloužila velkou koncertní síň, která nebude mít limity současného Rudolfina, která umožní České filharmonii, zahrát třeba Mahlera tak, aby sál nelimitoval to dílo,“ vysvětlil. Inspirací je mimo jiné i hamburská Labská filharmonie: „Říkali mi, že asi 80 procent návštěvníků nejsou ani cizinci, ani turisté, ale lokální lidé z Hamburku a okolí a návštěvnost koncertů klasické hudby tam vzrostla asi čtyřnásobně.“ Podobný efekt by si přál i pro Prahu a střední Evropu – město by podle něj získalo novou dominantu, otevřelo další část Prahy 7 a po 36 letech od sametové revoluce konečně dostalo velkou veřejnou kulturní budovu, jakou byly pro předky Rudolfinum nebo Obecní dům.
Vltavská filharmonie má být podle Dvořáka jiná než tradiční „chrám“ klasiky – moderní, otevřená a mnohovrstevnatá. „Bude úplně moderní, bude veliká, ten největší sál bude udělán tak, jak se dnes staví moderní sály pro hudbu, lidé budou mít možnost sedět kolem orchestru a z žádného místa nebude k orchestru dál než určité množství metrů. Bude tam geniální akustika, kterou dělá specializovaná japonská firma,“ popsal. Vedle velkého sálu vzniknou další sály a kreativní hub, který má provozovat Městská knihovna: „Bude to i místo, kam dokáže dojet zahrát nejen špičkový orchestr, ale třeba i škola lidového umění, která si pronajme zkušebnu a nacvičí si tam nějakou věc.“ Lidé si tam podle něj budou moct jen tak zajít na procházku, vyjít na střechu, podívat se z nového úhlu na Pražský hrad nebo si dát „skvělé jídlo v místních restauracích“ – a část turistické zátěže se tak přirozeně odvede z Malé Strany a Starého Města.
Klíčové bude stavební povolení, které má přijít v druhé polovině příštího roku, a následné rozhodnutí zastupitelstva hlavního města Prahy ve spolupráci se státem, kdo a jak projekt zaplatí. I v případě nepředvídatelných krizí Dvořák zůstává optimistický: „Já věřím, že i takovéhle věci by nezabránily tomu, abychom v roce 2033 mohli přestřihnout pásku a Česká filharmonie a Pražský symfonický orchestr FOK tam zahrály svoje úvodní koncerty.“
Sám má za úkol vybudovat nadační fond, který pomůže se získáváním peněz na stavbu i provoz a zapojí veřejnost. Budeme si moci koupit vlastní kámen? Koncept „Národ sobě“ podle něj není daleko od reality: „Možná to tak bude. Teď přesně tyhle věci řešíme, dáváme je dohromady s architekty a díváme se, jak to funguje v Americe, Singapuru, Norsku nebo v Německu.“ Cílem je, aby dům nebyl elitní, ale opravdu všelidový: „Chtěli bychom spolupracovat s regiony, dělat společné akce s liduškami, aby ten dům byl opravdu národní, aby to bylo národní kulturní centrum, tak, jak ho vnímáme.“
Jak zpětně hodnotí kauzy posledních let v ČT, včetně rychlého konce Jana Součka a zrušení 168 hodin? Mohla by nová Sněmovna ohrozit nezávislost veřejnoprávních médií? A co by dnes poradil současnému vedení ČT v době, kdy televize podle něj „mlčí“, zatímco se rozhoduje o její budoucnosti? Poslechnětě si celý Prostor X s Petrem Dvořákem.
