„Takových log ti udělám dvacet za minutu, ty p* pražská,“ vzpomíná grafický designér a porevoluční art director Reflexu Aleš Najbrt, jak obtížně se někteří obyvatelé sžívali s novou vizuální identitou Ostravy, se kterou před pěti lety přišel a která je dnes nedílnou součástí města. Na hejty si od roku 1994, kdy založil eponymní studio, zvykl. Přicházeli i od akademiků, když rebrandoval Masarykovu univerzitu, nebo po tiskovce ke karlovarskému festivalu, na níž představil grafické ztvárnění 49. ročníku - připomínalo prase. „Umím si představit, že někteří lidi mají pocit, že už nás bylo dost, a tomu i rozumím. Ale co mám dělat? Mám s tím praštit? Mě to furt baví. A když tu práci dostáváme, neříkáme si o ni, klienti přichází za námi, tak proč bych se tomu měl bránit,“ říká.
Osobně má Aleš Najbrt rád jednoduché návrhy, jako minimalismus se je ale označit zdráhá. Moc dobře ví, kolik je za nimi práce. „Udělat hodně jednoduchou věc je často mnohem těžší než udělat složitou a věřte mi, že někdy vás nějaká věc napadne hned na začátku té tvorby, ale je potřeba si ověřit, jestli to opravdu bylo to nejlepší, takže to vždycky chce čas. Naši zákazníci někdy spěchají, a to není moc dobré,“ popisuje grafický designér zkušenosti ze svého třicetiletého působení v branži a kvituje, jak se za tu dobu posunula.
Současně se ale netají tím, že čekal mnohem rychlejší progres. Zpětně si to vysvětluje českým konzervatismem, který víc než grafické designéry limituje architekty. „A ještě ty stojaté vody těch 40 let, kdy se nic neměnilo. Najednou se mění všechno a pro lidi to je velmi obtížné,“ připouští s tím, že komunistický režim se podepsal nejen na osudech lidí, ale i jejich vkusu. „V zemích, kde na sebe věci navazují a nějak se rozvíjí, lidi už ani nenapadne, že by udělali najednou zářivě zelený barák. V Rakousku nebo v Itálii jste v horách a vidíte, jak to tam vypadá, tam se takhle baráky prostě nenatírají. A tady přijedete do vesnice a jeden je žlutý, druhý růžový, třetí světle modrý. Lidi se najednou tak jako rozhlíží, vidí škály barev, které předtím nebyly, byla jen šedivá, okrová a oni mají pocit, že by to mohlo být krásný, kdyby to bylo žlutý. Ale to je tím, že nemají na co navázat, takže je to problém, který se samozřejmě postupně asi bude měnit, ale trvá to strašně dlouho,“ myslí si. Z toho, že u nás po revoluci nevznikla žádná výjimečná veřejná stavba, viní i politiky, jmenovitě Václava Klause. Ten si své místo v učebnicích mohl pojistit podporou výstavby Kaplického blobu, místo toho upadne v zapomnění.
Přispět k rozvoji vizuální kultury bude i cílem nového pořadu Identita, který Česká televize odvysílá v příštím roce a Najbrt bude jeho průvodcem. „Divák uvidí, co všechno je grafický design, jak nás obklopuje, jak jsme s ním konfrontovaní dnes a denně v mnoha různých podobách. Tahle jednoduše by se to dalo charakterizovat a já bych byl rád, aby se tam ukázali, pokud možno všichni dobří designéři, které tady máme, nebo kteří jsou dneska v zahraničí a naučili se to částečně tady, částečně tam a třeba se i vracejí, nebo tam zůstávají a dělají nám dobré jméno,“ přibližuje obsah sedmi epizod, které budou první komplexnější reflexí českého grafického designu v nabídce tuzemských televizí.
Jak probíhá každoroční navrhování loga pro karlovarský filmový festival? Dokáže dobré logo i dobře prodávat? Proč nedává smysl brojit proti soutěživosti? A jaké byly devadesátky z pozice art directora Reflexu a co se v redakci naučil? Na tyto a další otázky odpovídal grafický designér Aleš Najbrt ve speciální sérii rozhovorů Prostor KVIFF X natočené na karlovarském filmovém festivalu.
