Většina firem se kvůli dopadům energetické krize nebouří, a tak se zdánlivě žádné drama nekoná. Pravdou podle viceprezidenta Svazu průmyslu a dopravy Radka Špicara je, že se ředitelé bojí problémy svých provozů ventilovat. Mají strach, že znervózní odběratele, kteří jsou v důsledku pandemie a války na Ukrajině citliví na jakékoli výpadky, i banky, u nichž mají úvěry. „To, že svým způsobem ještě neteče krev po ulici, nám nepomáhá, protože politici asi opravdu mají pocit, že se zatím nic moc neděje,“ říká a varuje před tikající bombou, která bouchne začátkem příštího roku, pokud vláda rychle nezakročí. Část výroby už zastavily sklárny a je otázkou času, kdy je budou následovat slévárny, výrobci stavebních materiálů nebo keramické závody. Potíže mají i mobilní operátoři.
Mnoho času nezbývá. Z 11 tisíc firem s bezmála 1,5 milionem zaměstnanců, které Svaz průmyslu a dopravy reprezentuje, mají ceny energií zafixované do konce letošního roku dvě třetiny. „To znamená dvě třetiny našich firem teď sledují, co se děje, vidí ty obrovské vícenáklady na energie, nejsou schopné podepisovat kontrakty na příští rok, protože nevědí, jestli budou za elektřinu platit 150, nebo 400, ale zatím to na ně ještě plně nedopadlo. Problém ale je, že od začátku příštího roku jich má ceny zafixované pouze 20 %, 80 % ne. Hlavní důvod je přitom ten, že naše velké firmy potřebují tak obrovské objemy energií, že se k nim buďto vůbec od dodavatelů nejsou schopné dostat, anebo za ceny, které jsou pro ně neudržitelné, protože je nejsou schopné promítnout do cen svých výrobků, nebo služeb,“ upozorňuje Radek Špicar z pozice viceprezidenta největšího tuzemského zaměstnavatelského svazu na vážnost situace.
Optimální řešení vidí v plošném evropském přístupu, protože je nejlevnější a nejefektivnější. V tomto ohledu zaznamenala podle Špicara česká vláda v rámci předsednictví v Radě EU aspoň dílčí úspěch. „Před několika dny se naštěstí podařilo prodloužit dočasný krizový rámec na celý příští rok, protože on původně platil jenom do konce tohoto roku. Podařilo se odstranit z některých kategorií podmínku provozní ztráty, což jsme považovali za diskriminační pro ty firmy, které se opravdu snaží, aby neskončily v provozní ztrátě, a podařilo se navýšit limity, kterými můžete jednotlivým firmám v rámci jednotlivých kategorií pomoci. Nechci být příliš optimistický, protože tohle je evropský rámec, který se podařilo posunout přesně tím směrem, kterým jsme chtěli. Teď ale bude na samotných členských státech, jak ony si ten rámec naplní, to znamená Česká republika si stále může nechat pravidlo provozní ztráty nebo může snížit limity, pokud bude mít pocit, že nemá na to ufinancovat to,“ kvituje s tím, že vyhráno ani zdaleka není.
„My jsme teď velmi nervózní, protože vidíme, že se dostáváme do podobné situace jako během covidu, kdy členské státy čekaly na evropskou reakci, která by byla efektivní, plošná, jednotná a ona nepřicházela. Tenkrát nepřicházela proto, že Evropská unie neměla na řešení pandemií žádné nástroje, protože jí je členské státy prostě nesvěřily. A stalo se to, že když ta evropská reakce nepřišla, tak si začaly státy pomáhat samy, ale tak, že si ubližovaly sobě navzájem. A my se teď obáváme, že jsme opravdu nedaleko situace, kdy se čeká na to evropské řešení, to se neustále oddaluje a některé členské státy začínají ztrácet trpělivost a začínají si připravovat záložní řešení na národní úrovni,“ varuje před dalším možným vývojem, který by nikomu nemohl, na který je ale nutné se také připravit.
V případě České republiky by mohl plán B spočívat ve výkupu elektřiny a plynu od producentů a jejich nabízení formou aukce velkým firmám. Další možností je zastropovat ceny i pro velké firmy a sehnat peníze, které by to zaplatily. Takovou formu státní podpory volí například Chorvatsko. Aby k ní mohl přistoupit i kabinet Petra Fialy, je podle Špicara potřeba přestat dělat hloupou hospodářskou politiku. „Prostě napravme chyby hospodářské politiky, ke kterým tady došlo před několika lety, a samozřejmě mám na mysli zrušení superhrubé mzdy a s tím související daňovou reformu. To bylo něco, co jsme kritizovali od samého začátku, protože tohle si v krizi nemůžeme dovolit. Je to naprosto špatně zacílené, pomohlo to dobře placené střední a vyšší střední třídě a vytvořilo sekeru, která téměř dosahuje 100 miliard korun. A navíc to bylo označené jako dočasná daňová reforma, tak ať politici, kteří jsou za to odpovědní, najdou odvahu to vrátit zpátky,“ má jasno. Za krátkozraké přitom považuje i nepřijetí eura namísto toxické koruny. „Vyčítám, politikům, že když už nevysvětlují, proč by nám to pomohlo, že aspoň nedemytizují ty nesmysly, kterých se Češi bojí,“ netají se svým zklamáním z vlády pětikoalice.
Co se marně snaží vysvětlit českému Twitteru? Jak probíhá komunikace s vládou? Vyjdou čeští zaměstnavatelé a podnikatelé působící v průmyslu a dopravě do ulic a zaplní náměstí? Co by se stalo, kdyby Německo realizovalo svůj plán úlev ve výši pěti bilionů korun? Nebo jaké argumenty hovoří ve prospěch eura a čím by mohli Češi přispět k lepšímu fungování eurozóny? Na tyto a další otázky odpovídal v Prostoru X viceprezident Svazu průmyslu a dopravy Radek Špicar.
