Olympiáda v Miláně a Cortině byla vyloženě italská. Nikdo neví jak, ale prostě to fungovalo
Byla to ta nejitalštější olympiáda, jakou si jen dokážete představit. Dalo by se to celé shrnout větou: „Nevím jak, ale prostě to funguje.“ Měl jsem možnost vidět na vlastní oči část hokejového turnaje, který se celý odehrával v hlavním městě těchto her – Miláně. Doprava? Katastrofická. Orientace ve městě? Obtížná. Taxikáři a řidiči MHD? Silně suicidální. Připomínky olympiády v centru? Skromné. A přesto to Italové dokázali a zorganizovali jednu z nejklidnějších a nejhezčích olympiád v dějinách.
Mezi dopoledním cappuccinem a odpoledními šoty espresa se s nonšalancí Italům vlastní odehrál jeden z nejlepších hokejových turnajů v dějinách. A to v hale, která ještě před pár týdny připomínala staveniště. Bylo zvláštní usednout na tribunu a sledovat spektakulární zápas Česko–Kanada na ledě a v jeho okolí počítat nedostatky. Na stadiónu svaté Julie chybí celá jedna tribuna. V přízemí se válejí kyblíky zašpiněné od vápna. Sem tam narazíte na výhřez kabelů či štafle. V rychlém občerstvení nemají už po první třetině majonézu ani kečup a vy sledujete Kanaďany, jak si na hranolky dávají hořčici. V pizzerii u stadiónu pak mezi dvěma zápasy dojde pizza. Italové jen krčí rameny. Nestresují se a ty hry prostě nějak šlapou.
Italští organizátoři to dokázali. Navzdory ostudnému vyloučení ukrajinského skeletonisty Heraskevyče na začátku her ze strany Mezinárodního olympijského výboru. A zároveň podpoře MOV ruským atletům, kteří odsuzovali válku jen naoko. Tam ale všude zasáhla karma. Případně duchaplnější sponzoři. Ruští krasobruslaři v soutěžích naprosto vyhořeli. Hokejisté Slovenska hrající v KHL byli u zásadních momentů, když jejich tým deklasovali v zápase o bronz Finové. Autentických slziček se pak dočkaly ruské telegramové účty, když na ně zklamaní ruští sportovci nahrávali videa, že v olympijském batůžku nenašli vedle plyšáka a šamponu i „zlatý“ grál. Unikátní olympijský telefon od Samsungu se zlatým zdobením a logem pěti kruhů. Hlavní partner her „neutrální“ atlety vynechal, obdaroval ale všechny ostatní sportovce. „Vítěznou selfie“ si pak na stupních vítězů dělali i čeští medailisté – dvojnásobný rychlobruslař Metoděj Jílek, snowboardistka Zuzana Maděrová, snowboardcrossařka Eva Adamczyková a biatlonistka Tereza Voborníková.
Byly to hry úsporné. Zbytečně se neutrácelo, a sportoviště tak byla „roztahána“ po celé severní Itálii. Sledovali jsme příběhy velkého sportovního štěstí: vítězství Američanky Alysy Liu, která přístupem i pojetím přepsala pravidla krasobruslení, drtivou dominanci norského běžce na lyžích Klæba, jenž si doběhl pro šest medailí z šesti startů, vítězství hokejistů USA po 46 letech či předávku žezla Martiny Sáblíkové Metoději Jílkovi. Byly to ale i hry sportovně kruté třeba pro Ester Ledeckou či amerického krasobruslaře Malinina. Nesmazatelně se pak zapsaly i bizáry v podobě italského rychlobruslaře, který do cíle dojel pozadím napřed či československého vlčáka Nazgula, jenž se proběhl běžkařskou tratí. Italské kulisy, italská nátura a italský optimismus hrám moc slušely. Grazie, Milano, Cortina e Anterselva! Molto bene! Ciao!
