Ať děláš co děláš, dělej to jen s těmi, které chceš obejmout, říká ruský král klaunérie Slava Polunin | Reflex.cz
nahoru

Ať děláš co děláš, dělej to jen s těmi, které chceš obejmout, říká ruský král klaunérie Slava Polunin

HONZA DĚDEK28. února 2020 • 20:30
Ať děláš co děláš, dělej to jen s těmi, které chceš obejmout, říká ruský král klaunérie Slava Polunin
foto: Nguyen Phuong Thao

Čeští mimové jej nadchli pro pantomimu, posléze mu ukázali, jak dělat moderní klaunérii, nakonec ho Praha inspirovala i k jeho nejslavnějšímu představení Snow Show, jež od své premiéry v roce 1993 získalo přes dvacet mezinárodních ocenění, a anglický tisk se nechal slyšet, že jde o nejlepší zpracování Shakespearovy Bouře. Nyní se Slava Polunin (69), jeden z nejslavnějších klaunů světa, představí i v Česku.

Vypráví se legenda o osmnáctiletém klukovi ze Sovětského svazu, který v roce 1969 přijel do Prahy a omylem zavítal na představení Harakiri. Výjimečná pantomima Borise Hybnera a Ctibora Turby ho natolik okouzlila, že se už cestou domů rozhodl, že svůj život zasvětí „němému“ umění...

Není to tak úplně pravda. Oba pražské mimy znal, byť jen ze sovětských divadelních časopisů, kde se o jejich moderní klauniádě hodně psalo; dodnes tvrdí, že právě jejich zásluhou pochopil, že pantomima není žádné mrtvé řemeslo, ale naopak umění budoucnosti. Jejich kultovní představení při své pražské návštěvě neviděl, osobně se s Borisem Hybnerem, o devět let starším, setkal až v osmdesátých letech, kdy v městě nad Vltavou navštívil jeho legendární představení Na konci zahrady jménem Holly­wood.

Tou dobou už byl Slava sám renomovaný mim, na kterého se při jeho pražských vystoupeních naopak chodil dívat jeho starší český kolega. Uplyne však ještě řada let, než mu to Slava Polunin všechno vrátí.

Klaun z knihovny

K pantomimě ho přivedl Charlie Chaplin, jako první viděl film Kid. „Bylo to tak veselé a zároveň bolestivé, že jsem v tu chvíli měl jasno – chci být mimem!“ Krásný sen, ale v městečku Novosil stejně vzdálený jako Moskva, která leží přes čtyři sta kilometrů daleko. „Krajinou mého dětství byly lesy, pole, louky a řeky. A samozřejmě hračky, které vyráběli mí rodiče.“ Navzdory tomuto hravému řemeslu neměli pro synovy umělecké sklony pražádné pochopení – nejprve chtěli vidět vysokoškolský diplom, pak ať si dělá, co chce. A tak odešel studovat do Leningradu ekonomii; vydržel to tři roky.

Premium

Přečtěte si pokračování článku s předplatným Premium

Získejte neomezený přístup již od 1 Kč měsíčně




Diskuse ke článku

 

Nejčtenější komentáře
Články odjinud
Nejčtenější