Anna Cima dosáhla literárního hattricku. Ještě předtím se Reflex se spisovatelkou setkal v Tokiu | Reflex.cz
nahoru

Anna Cima dosáhla literárního hattricku. Ještě předtím se Reflex se spisovatelkou setkal v Tokiu

Kateřina Kadlecová10. května 2019 • 10:40
Anna Cima o své knize Probudím se na Šibuji
• video: 
Svaz českých knihkupců a nakladatelů

„Když jsem ve svých sedmnácti poprvé přijela do Tokia, byla jsem připravená na to, co zhruba od něj čekat, takže deziluze nenastala. Ale nepřestává mě fascinovat ani dnes, kdy tu už téměř dva roky žiju,“ říkala mi před dvěma měsíci v kavárně v tokijské čtvrti Šibuja sedmadvacetiletá spisovatelka Anna Cima. Tehdy ani jedna z nás netušila, že za svůj pozoruhodný debutový román Probudím se na Šibuji získá Magnesii Literu pro objev roku, Cenu Česká kniha a včera večer i Cenu Jiřího Ortena pro spisovatele do třiceti let. 

Japanoložka Anna Cima, vítězka 32. ročníku Ceny Jiřího Ortena, odbornou porotu zaujala svou knihou o japonském snu Probudím se na Šibuji. Z 22 přihlášených titulů nominovala porota jmenovaná Svazem českých knihkupců a nakladatelů v letošním ročníku do užšího výběru ještě knihu pro děti Prašina Vojtěcha Matochy a básnickou sbírku Reál Jana Škroba. Z těchto tří nominací byla 9. května večer na knižním veletrhu Svět knihy Praha jako laureátka Ceny Jiřího Ortena 2019 vyhlášena Anna Cima. A protože pobývá v Japonsku, ocenění za ni převzala ředitelka nakladatelství Paseka, Anna Rezková Horáčková.

Tipy Anny Cimy už v přespříštím Reflexu!

Koho jiného se ptát na tokijská lákadla pro české turisty než ženy, která v Japonsku žije a město dobře zná? V Reflexu č. 21/2019, který vyjde 23. května, najdete v rámci čtyřiadvacetistránkové přílohy o cestování obsáhlý článek s názvem Probuďte se na Šibuji; v něm Anna Cima pro Reflex okomentovala deset věcí, které našinec musí vidět a zažít v jejím domovském Tokiu. Od rušné šibujské křižovatky s proslulou soškou pejska Hačikó (obojí dobře známe i díky spisovatelčině románu) přes rybí trh Cukidži a módní hotspot Haradžuku po majestátní chrámový komplex čtvrti Asakusa a tipy k nezaplacení na čajový obchod i na nejlepší místo, odkud si třicetimilionovou metropoli prohlédnout z výšky.

„Japonsko není příliš vstřícné k cizincům, kteří tu chtějí žít,“ konstatuje Anna Cima, „zejména Číňani jsou vzhledem k historickým vztahům obou států často poněkud znevýhodňovaní. Ale jakmile sem přijedete jako turisté, budete vítáni. Doporučuju vám setkat se tu s někým, kdo zde žije – ať už je to Japonec, nebo cizinec, dá vám zajímavé tipy, možná vás tu provede a zcela jistě vám vysvětlí spoustu věcí, kterým zprvu nebudete rozumět. Ano, tahle rada platí pro každou zemi, ale pro kulturu a řeč tak cizí jako ta místní dvojnásob.“

A o čem je tolik ceněný román?

V recenzi otištěné v Reflexu z 11. října 2018 Jakub Šofar popsal prózu s názvem Probudím se na Šibuji takto:

„Studentka japanologie Jana Kupková narazí v časopise na text neznámého japonského spisovatele Kawašity a chce o něm zjistit co nejvíc. Pomáhá jí s tím starší kolega Viktor poněkud zvláštního chování. Jejich sbližování končí Viktorovým odjezdem na stáž do Japonska. To je pražská, realistická část příběhu. Tokijská část, ta snová, se odehrává ve čtvrti Šibuji, kde se ,zaseklaʻ před sedmi lety při turistickém zájezdu Janina myšlenka, jakýsi její hologram, který rezonuje s pražským průběhem děje. Třetí rovinou knihy je průběžně překládaná Kawašitova povídka, která je však skutečným příběhem jeho života; bez jeho pochopení a zprostředkování nebude ta druhá Jana vysvobozena.

Nejlépe odpovídajícím výrazem pro popis tohoto debutu je, zdá se mi, rafinovanost – to je ostatně znak japonské kultury. Využití fantazijních a postmoderních prvků (rozdvojení, text v textu, symboly atd.) s poměrně rozpustilým stylem (nespisovný, neornamentální jazyk), s jasným ohraničením reality a ireality nematoucí čtenáře. A jakýsi plíživý vhled do japanalogie a vůbec do technologie bádání…“

Jakub Šofar v závěru své recenze napsal, že už se velmi těší na další autorčin román. A ačkoli se Anna Cima nad kávou na Šibuji vyjádřila v tom smyslu, že momentálně spíš hodně čte, než aby zakládala na novou prózu, snad jí budou všechna získaná literární ocenění dostatečným povzbuzením k tvorbě.





Diskuse ke článku

 

Nejčtenější komentáře
Články odjinud
Nejčtenější