V močálech se najde mrtvé tělo tělocvikářky Heleny, podváděné manželky lékaře Marka Diviše. Jeho milé Milušce Bartákové se zachce rodit v nevhodnou chvíli, její sousedku Miladu Vávrovou přes onu milost ve jméně nikdo nemiluje, snad jen odstrkovaná jedenáctiletá dcerka Anička, která nejspíš něco tuší o těle objeveném v mlhavé, už ledovkou pokryté pustině kousek od maloměsta, kde o sobě lidi všechno vědí a kde se snadno křivdí, protože místní jsou podivní, chudí a zlí samotáři. Nebo úplně obyčejní lidé, jen neschopní žít plnohodnotné životy a navazovat vztahy?
Ke dnu, to je název tajemného a temného, tragikou a bezvýchodností prostoupeného ani ne třísetstránkového románu Anny Bolavé (vlastním jménem Bohumily Adamové), loňské držitelky Ceny Magnesia litera 2016 za prózu – z oceněného románu Do tmy ostatně letmo známe několik postav aktuálního příběhu. Suverénní stylistka, milovnice krátkých vět a rozdrcených osudů pečlivě zkomponovala podzimní, pološerý, stmělý příběh z periferie, jehož postavy krájí své životy na směny, mlčí nebo mlží o svých motivacích a nikdy nedostávají, co chtějí.
Přesvědčivé vyprávění a dar popisu mají sílu – druhojakostní kuře v ostré marinádě, jaká mechanicky opracovává chudák Milada Vávrová v místní drůbežárně, už si po přečtení svědectví o všech těch podlitinách nikdy nekoupíte. Co malinko ruší? Když se reálné obchody Penny a Plus jmenují Koruna a Mínus, když na čtenáře z postavy vousaté dělnice s řídkým příjmením Koptyšová (nosí jej jen 25 Čechů) vyjukává kříženec někdejšího celebritího páru Kopta–Partyšová nebo když se v sociálněkritickém plánu nepřípadně ocitneme v nedostatku a mentalitě normalizačního socialismu na malém městě.
