
Při vší úctě, již k němu chováme, „Sir Nicholas Winton nebyl sám“, jak zní podtitulek knížky Williama R. Chadwicka Záchrana českých uprchlíků 1938–1939, vydané v překladu Jitky Herynkové nakladatelstvím Mladá fronta.
Britská vláda v čele s nechvalně známým premiérem Nevillem Chamberlainem se k Československu, poslednímu ostrůvku demokracie ve střední Evropě, v zářijových dnech krizového, osmatřicátého roku zachovala víc než hanebně a okázale je hodila přes palubu. Přesto se ve Spojeném království našli stateční a čestní lidé, kteří se s vrcholem zkázonosné politiky appeasementu nehodlali smířit. „Nenechte Československo na holičkách!“ hlásaly transparenty demonstrantů v Londýně na podzim osmatřicátého roku.
V činnosti Britského výboru pro uprchlíky z Československa zazářilo pět osob: kromě všeobecně známého Nicholase Wintona ještě Dorren Warrinerová, Trevor Chadwick, Bill Barazetti a Kanaďanka Beatrice Wellingtonová. Jejich opomíjení nedalo autorovi spát, a tak oprášil archívní materiály, pozorně vyslechl a zaznamenal výpovědi pamětníků a výsledek svého bádání zúročil v malé a poměrně útlé, nicméně velmi zajímavé a přínosné publikaci.
Williama R. Chadwicka váže k danému tématu mnohem víc než jen pouhá badatelská zvídavost. Jde mimo jiné o citové pouto, neboť jeden z výše jmenované pětice vynikajících členů Britského výboru pro uprchlíky z Československa – Trevor Chadwick – byl jeho otec. Jak ovšem autor ironicky poznamenává hned v první větě kapitoly jemu věnované, nejde o střet zájmů, jelikož s otcem se asi třicet let neviděl.

Neopomněl vyprávění zpestřit úsměvnou historkou, kdy při čekání na fathera po mnohaletém odloučení nervózně třel zápalkami v kapse o sebe tak dlouho, až se vznítily právě v okamžiku, kde se jeho rodič objevil, což paradoxně prolomilo ledy. William Chadwick otce Trevora nijak neidealizuje; podotýká například, že měl problémy s alkoholem.
Svěžím stylem napsaná knížka určitě osloví čtenáře zajímající se o osudy „Wintonových dětí“ a skvělých lidí, kteří vlastní činností a nezištnou pomocí trpícím smyli ze své země alespoň část hanby, jež na ní účastí na mnichovské konferenci a obětováním Československa spočinula.