Hrdinové, nebo zbabělci? Čeští herci od začátku nacistické okupace po listopad 1989 | Reflex.cz
nahoru

Hrdinové, nebo zbabělci? Čeští herci od začátku nacistické okupace po listopad 1989

Dan Hrubý, Veronika Bednářová25. ledna 2017 • 17:30
Píše se 24. červen 1942. V Národním divadle se shromáždilo 1500 českých herců a dalších umělců, aby odsoudili atentát na Heydricha a přísahali věrnost Říši. Bylo to děsivé divadlo. Jenže kdo by se odvážil odmítnout? A hlavně – kdo by se po letech odvážil účastníky tohoto shromáždění kritizovat, nebo dokonce soudit?
Píše se 24. červen 1942. V Národním divadle se shromáždilo 1500 českých herců a dalších umělců, aby odsoudili atentát na Heydricha a přísahali věrnost Říši. Bylo to děsivé divadlo. Jenže kdo by se odvážil odmítnout? A hlavně – kdo by se po letech odvážil účastníky tohoto shromáždění kritizovat, nebo dokonce soudit?
• foto: 
Archív

Kam může jedinec v exponované umělecké profesi zajít, aby si nezadal s totalitním režimem? Jak se lišila situace v období nacismu a komunismu? Kdo obstál, a kdo naopak nikoli? To jsou otázky, které vyvolává jak nedávné výročí Anticharty, tak právě vysílaný televizní seriál Bohéma.

Ke kulatému stolu jsme pozvali historika Petra Blažka, specialistu na dějiny odboje a opozice proti komunistickému režimu, filmovou historičku Terezu Czesany Dvořákovou, která se zabývá zejména protektorátní kinematografií, a také kolegu z Reflexu Karla Steigerwalda, dramatika, novináře a v letech 1989 až 1993 dramaturga a šéfa činohry pražského Divadla Na zábradlí.

Reflex: Podle televizního seriálu Bohéma a nedávných diskusí kolem 40. výročí Charty 77 i Anticharty by se mohlo zdát, že herci – či šířeji příslušníci kulturních elit – jsou vůči svodům totalitních režimů méně odolní než zbytek české společnosti. Co tento pocit vyvolává?

Karel Steigerwald: V muzikálu Liduschka (Baarová) napsal Jiří Ornest Lídě Baarové tento verš: „V náručí Němců hledala jsem štěstí, zatímco vy jste hajlovali na náměstí.“ Tím je řečeno vše: Baarová to nesmírně odnesla za národ, který své viny jaksi přehlédl. Potrestal se pak, aniž to tušil, komunismem.

Tereza Czesany Dvořáková: Když o českých hercích přemýšlíme v širším historickém kontextu, stále tady funguje povědomí z konce 18. a 19. století, kdy byl herec nositelem kultury. Ten obrozeneský byl považován za sečtělého člověka, který přináší vzdělanost na český venkov. Tenhle obraz herce-intelektuála a herce-hrdiny, herce-legionáře a písmáka se u nás nese přes celou první republiku až do čtyřicátých let 20. století. V padesátých letech se pak samozřejmě image herce-vzdělance mění, ale nikdy se zcela nevytratí. Důkazem je koneckonců fakt, že vedeme tuto diskusi.

Seriál Bohéma: ČT slibovala zachycení slávy i bídy filmařského prostředí. Zatím jen…

Reflex: Znamená to, že čekáme od herců příliš? Že na ně – pod vlivem obrozenské tradice – klademe moc vysoké intelektuální a etické nároky?

Tereza Czesany Dvořáková: K tomu chci dojít. Kočovný herec se stal hercem Národního divadla a posléze – s rozvojem masových médií – ikonou popkultury. Exponovaný a profesně úspěšný člověk se ale nepohybuje v úplně reálném sociálním kontextu, žije v sociální bublině kolegů, intelektuálů a umělců. Jeho profese vede herce k tomu, aby se uměli přizpůsobovat situaci, jsou často velmi empatičtí, dobře improvizují.

Reflex: Souhlasíte? Žijí herci ve „svém“ uzavřeném, uměleckém světě, takže občas nedokážou přesně odhadnout, co se děje v naší zemi?

Petr Blažek: S tím nesouhlasím. Zachmuřené tváře, které vidíme na záznamu Anticharty z Národního divadla, svědčí o tom, že tihle lidé nežili v žádné sociální bublině. Naopak, jejich obličeje dokazují, že si velmi dobře uvědomovali, na jakém shromáždění se sešli, o jak významný okamžik se jedná, nakolik se stávají součástí události rituálního charakteru. Vždyť odsuzovali kolegy, které znali desetiletí. V žádném případě bych proto nepodceňoval jejich inteligenci, vzdělání nebo rozhled. V Národním divadle při Antichartě usedli lidé, kteří představovali skutečnou kulturní elitu. Základní problém vidím naopak v totalitním režimu, jenž si nárokuje loajalitu obyvatelstva. V tom, jak se snaží elit využívat a jak je nechává, aby byly na režimu závislé.

První díl seriálu Bohéma: Čeští herečtí bardi těsně po Mnichovu. Tohle se ČT povedlo

Reflex: Jenže jinak brutální byla totalita nacistického typu, jinak ta komunistická... Rozdíly v míře postižení, když herci odmítli projevit režimu loajalitu, jsou obrovské.

Petr Blažek: Samozřejmě. Mechanismy byly podobné, lišila se závažnost postihu. Úplně jiná je situace po atentátu na Heydricha, kdy jsou lidé popravováni a zavíráni po tisících a herci jsou nahnáni na shromáždění do Národního divadla, úplně jiná v únoru 1948, kdy se na půdě Národního divadla koná shromáždění kulturních pracovníků – mimochodem, mnozí z nich budou zanedlouho žádat trest smrti pro Miladu Horákovou. A samozřejmě úplně jiná je i situace v roce 1977, kdy vše nabírá až zkarikovanou podobu.

Reflex: Tedy – čím větší míra ohrožení, tím větší míru ospravedlnění bychom měli pro herce hledat?

Tereza Czesany Dvořáková: Zastavím se u seriálu Bohéma, protože se v médiích momentálně řeší historická nepřesnost ohledně postavy Zdeňka Štěpánka, jenž měl během války u veřejnosti mimořádnou autoritu, a právě toho se nacisté snažili využít. Seriál jej nepopisuje úplně doslovně; je to totiž dramatické dílo, pouze inspirované skutečností, popkulturní produkt, nikoli historická kniha. Je ale zajímavé, že i po osmdesáti letech vyvolává toto téma tak výrazné odezvy. Zdeněk Štěpánek stále ještě není vnímán „jen“ jako herec, ale také jako etický symbol. To není náhoda.

Více se dočtete v hlavním tématu nového Reflexu, který vychází ve čtvrtek 56. ledna.

Reflex 04/2017

Vraždy, korupce, islamisté i chtíč, to je nový seriál o Evropské unii a Bruselu
První díl seriálu Bohéma: Čeští herečtí bardi těsně po Mnichovu. Tohle se ČT povedlo

 

Dan Hrubý, Veronika Bednářová


Klíčová slova: herci, kolaborace, nacismus, komunismus


Mezinárodní filmový festival Karlovy Vary 2019

Program Jak koupit vstupenky a passy Hosté a hvězdy Historie Ubytování během festivalu Brigáda Hlavní soutěž Soutěž dokumentů Filmy 2018

54. ročník Mezinárodního filmového festivalu Karlovy Vary začne v pátek 28. června. Mimo soutěže se představí řada nejen českých premiér. Časopis Reflex přiveze unikátní film Moje Svoboda. Hlavní hvězdou festivalu bude americká herečka Julianne Moore. Do Varů se po dvou letech vrací i Casey Affleck a mezi hvězdami bude i Patricia Clarkson.

Vybíráme z placeného obsahu
PREMIUM X Kdo to všechno zaplatí? Možné scénáře kolem auditů na dotace Evropské unie
PREMIUM X Obrácení hříšného Polykače: Z pašeráka, který v žaludku převážel hašiš, se stal pracující vzorný otec
PREMIUM X Smrtící korektnost: New York Times končí s karikaturami. Reflex nikdy!
PREMIUM X Bohumil Pečinka: Andrej Babiš vítězí. Zatím... Kdo ale stojí proti babišismu?
PREMIUM X Zelený Raoul č. 1253 - Vémolice
11. června 2019 • 15:33

Zelený Raoul č. 1253 - Vémolice


Diskuse ke článku

 

Nejčtenější komentáře
Články odjinud
Nejčtenější