Helmut Newton (1920–2004) se proslavil černobílými velkoformátovými akty, eroticky zabarvenými snímky pro módní časopisy i portréty význačných osobností. To vše ostatně připomíná velkorysá průřezová publikace HELMUT NEWTON: WORK, již nakladatelství Slovart právě po devíti letech podruhé vydalo v češtině. Jenže jednomu z nejvlivnějších, nejneobyčejnějších a nejkontroverznějších fotografů 20. století figurovaly před objektivem i jiné věci. Třeba nahá dostaveníčka na pražském Novém Světě či necudné modelky v proslulém doupěti neřesti a slasti, v hradčanském bytě Jiřího Muchy…
V roce 1988 Helmutu Newtonovi pomáhali při pražské práci dva čeští fotografové, Tono Stano a Gabina Fárová, kteří poprvé vypravují, jak to tehdy vlastně bylo. Přečtěte si jejich vzpomínání v rozsáhlém, osmistránkovém, bohatě obrazově vybaveném materiálu v letním dvojčísle Reflexu č. 26–27, které vychází ve čtvrtek 30. června.
Scházíme se v ateliéru Tona Stana: On sám, význačný představitel slovenské nové vlny a dnes etablovaný, v Praze žijící autor figurativních snímků a portrétů; z Malibu přiletěl Manfred Heiting, nejvýznamnější sběratel a podporovatel Helmuta Newtona, který napsal úvod ke zmíněné monografii Work, byl v roce 2000 kurátorem stejnojmenné slavné výstavy, řídil Newtonovu nadaci a dodnes šíří jeho odkaz; pak český fotograf a majitel obřího polaroidu Jan Hnízdo, Manfredův a Tonův dlouholetý známý a spolupracovník; fotograf Reflexu Honza Mudra a já. Pánové Stano a Heiting pro Reflex vybírají a komentují ty snímky z knihy Work, které jsou jejich srdci nejbližší. A pak mluvíme o „tom“ snímku: Helmut Newton během svého pětidenního pobytu v předrevoluční Praze, v červnu roku 1988, nafotil (mimo jiné) sérii černobílých, schikanederovskou atmosférou napuštěných snímků zvláštní dvojice.
Jak píšeme v Reflexu: „…nahá dívka v zatmělé uličce pražského Nového Světa, pod svitem nezbytné lucerny, přichází k mladíkovi v tmavé košili. Nakrátko ostříhaná žena stojí zády k objektivu – a za ním není nikdo jiný než původem německý fotograf Helmut Newton, autor fascinujících sérií Bílé ženy, Bezesné noci, Velké akty nebo Ony přicházejí! Když se člověk vyptá těch pravých, tajemný snímek začne nabývat ostřejších kontur. Krásná neznámá vlastně nakonec není tak úplně neznámá – jedná se o dceru výtvarníka Libora Fáry a historičky umění Anny Fárové, modelku a posléze fotografku Gabinu Fárovou. A mladík, k němuž má nakročeno, je Tono Stano, jenž se už za pár let proslaví svými portréty a akty.“
Jak na pořízení novosvětské série, z níž se jeden snímek objevil v Newtonově slavné, třicetikilogramové publikaci Sumo, vzpomíná sám Helmut Newton? Na dobře utajeném videu (odkaz na YouTube mi poslala Gabina Fárová) vykládá, jak křižoval centrum Prahy jen s průvodkyní a mladou řidičkou.
„Říkám jim: Postavte se támhle opodál, deset metrů od fotoaparátu, jen abyste tomu dodali náladu. Najednou ten kluk začne holku svlékat,“ vzpomíná cizí hlas v zastoupení Helmuta Newtona na videozáznamu se střídajícími se snímky Gabiny a Tona – jak ji svléká, jak k sobě přistupují, jak se objímají. „Já jim říkám: Zešíleli jste? (…) V jiném městě by to bylo nemožné, ale tady si nikdo, ani lidé spící v okolních domech, nestěžuje. A to jsme nadělali dost hluku, mluvili jsme a bylo pozdě, deset nebo jedenáct v noci. (…) Neprosil jsem ji, aby se svlékla. Čas od času se mi to stává, že se mi žena svlékne před objektivem, aniž se mě ptala.“
Podle Tona Stana i Gabiny Fárové ovšem novosvětský obrázek vznikl docela jinak. Přečtěte si o tom v letním dvojčísle Reflexu!
