Filmové ceny ovládl projekt z televize. A je to zcela v pořádku
Čtěte Reflex v Googlu přednostně
Nastavte si Reflex jako preferovaný zdroj a naše články uvidíte ve vyhledávání výš.
Přímý přenos udílení filmových cen vysílaný na veřejnoprávní ČT zcela opanoval televizní projekt neveřejnoprávní stanice. Bylo to lehce absurdní, leč pro stav tuzemské kinematografie příznačné. A správné.
Ceny české filmové kritiky vznikly původně tak trochu natruc. Mnozí z těch, kdo o filmech pravidelně píší, už se nemohli dívat, jak ČFTA, před čtyřmi lety jediná kompetentní kinematografická instituce, odměňuje průměrnost a trestá ambice. V éře Petra Vachlera a jeho Českých lvů se totiž bralo za dobré jen to, co se tvářilo adekvátně “malé a české”.
Můžeme jen odhadovat, jak by si vachlerovský aparát poradil s Hořícím keřem, suverénním vítězem letošních Cen kritiky. Patrně by jej vůbec nepustili do finále: ne proto, že vznikl v televizi, ale proto, že je vším, jen ne malým českým filmem. Dnes už je naštěstí Vachler ze hry a Akademie má jiný statut, pročež i v jejích nominacích patří Hořícímu keři role favorita. Televize netelevize.
Nutno říct, že i v obci kritiků se o oprávněnosti nominovat počin televizní provenience vedly spory. Více než tříhodinový kinosnímek totiž HBO a polská režisérka Agnieszka Hollandová vytvořily z původního miniseriálu tak říkajíc za pět minut dvanáct - respektive spíš pět minut po (pozdní minipremiéru a kinosestřih neuznala americká akademie za dostačující pro přijetí do oscarové soutěže). Ozývaly se dokonce argumenty, že je přeci nefér, aby televizní projekt “zabíral” místo “plnohodnotným” filmům.
Jenže co vlastně v českých podmínkách znamená termín “plnohodnotný film”? Jsou to produkty nepoučitelných samouků typu Magnusek? Experimenty, jež zajímají jen své vlastní tvůrce, popřípadě jejich kamarády? Deset z dvaačtyřiceti českých snímků uvedených v loňském roce nevidělo v kině víc než 1000 diváků. Návštěvnost čtyř z nich nedosáhla ani na hranici pěti set diváků. Číslice 132 aneb počet lidí, kteří zašli na dokument Vězení umění, už je potom tak absurdní, že si skoro říká o zavedení nějakého účinného trestu, například v podobě zákazu styku s kamerou.
Spor o (ne)filmový původ jednotlivých nominátů se v této perspektivě ukazuje jako naprostý nesmysl. “Televizní” Hořící keř navíc patří k tomu nejfilmovějšímu, co u nás za poslední roky vzniklo. Ostatně pro srovnání si stačí podrobně projít seznam všech “filmových” titulů uplynulé sezóny, tak jako to musel v rámci hlasování udělat každý z kritiků (názory jednotlivých členů Sdružení českých filmových kritiků lze jmenovitě ověřit na http://www.filmovakritika.cz/).
Jestliže jsem osobně Hořícímu keři nepřiznala cenu za film roku, nebylo to proto, že má televizní rodokmen, ale protože jeho tempo a tvar nedosahoval fenomenality původního formátu. Navíc tu byli Klauni Viktora Tauše, vedle Hořícího keře jediný titul s většími než českými ambicemi. Jejich režisér se nebál zariskovat a zkusit natočit film, který ocení i jinde. Možná dokonce především jinde (Čechy pocta filmovému řemeslu a felliniovskému duchu příliš neoslovila).
Jakkoli Klauni nejsou dílem bezchybným, představě o “plnohodnotné” kinematografii odpovídají nejvíc ze všech přihlášených snímků a je jen škoda, že se to neodrazilo i ve výsledcích (když nic jiného, měli se objevit aspoň v nominacích na cenu za nejlepší režii a kameru, odkud je “vytlačila” Rozkoš, dobrá, leč typicky “maločeská” studie vztahů z dílny Jitky Rudolfové).
Ale to už je jen detail. Hlavně že trofeje skončily v rukou z nejpovolanějších (což vůbec nebývá pravidlem). A také že se dostalo zadostiučinění televizi, jež nejenže systematicky riskuje a objevuje (pro dvojnásobně oceněného scenáristu Štěpána Hulíka byl Hořící keř debutem) , ale navíc supluje to, co bychom očekávali spíš od kanálu veřejnoprávního. Oněch 76 minut “reklamy”, v níž se přenos cen kritiky díky dominanci palachovského mementa proměnil, dlužila HBO nejen Česká televize, ale i celá naše společnost.
Vítězové Cen české flmové kritiky
Nejlepší film: Hořící keř
Herec v hlavní roli: Jiří Schmitzer (Jako nikdy)
Herec ve vedlejší roli: Jiří Lábus (Klauni)
Herečka v hlavní roli: Petra Špalková (Jako nikdy)
Herečka ve vedlejší roli: Jaroslava Pokorná (Hořící keř)
Režie: Agnieszka Holland (Hořící keř)
Scénář: Hořící keř (Štěpán Hulík)
Kamera: Hořící keř (Martin Štrba)
Hudba: Hořící keř (Antoni Komasa-Lazarkiewicz)
Objev roku: Hořící keř (Štěpán Hulík)
Nejlepší dokument: Show! (režie Bohdan Bláhovec)























