Otisky vnitřních krajin: Vedle krajinomaleb Hlubokou ovládly i filmové plakáty či experimentální grafiky
Co vznikne, když se vedle sebe na zeď pověsí desítky obrazů březových hájků? Kupodivu vcelku působivý odraz proměn výtvarného umění na přelomu 19. a 20. století. Nejde totiž jen o realistické krajinomalby, ale teprve v bezprostředním porovnání s pojetím ostatních autorů vynikne nálada, kterou přenášejí z lesa přímo na plátno. Sto očí, sto vjemů, ale stejný cíl – zachytit na obraze osobní prožitky a emoce, které v člověku vyvolává pobyt v přírodě.
Kurátor Adam Hnojil vybral na hlavní letošní výstavu Alšovy jihočeské galerie nazvanou Sny o krajině pět desítek děl z různých českých i zahraničních institucí a sbírek. Cíl? Zdokumentovat nový způsob obrazového myšlení, který začátkem 20. století zásadně proměnil uměleckou tvorbu. Krajinomalby od zástupců české moderny, jako jsou Antonín Slavíček, Antonín Hudeček, Jan Preisler, Alois Kalvoda, Jakub Schikaneder či Václav Radimský, totiž nelze vnímat jako realistické zobrazení lesů a polí; zachycují především náladu daného okamžiku a ve spojení s prostředím zámeckého parku i okolních lesů fungují skvěle. K vrcholným dílům tu patří monumentální obrazy, jako Preislerovo Černé jezero, Schikanederova Meditace nebo přírodní scenérie od českých autorů, kteří tvořili pod vlivem impresionismu.
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM.
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
