Rybáři jsou posledními lovci naší civilizace, říkají hvězdy filmu Růže z Nevady
V přístavu cornwallské vesnice, který má nejlepší časy za sebou, se objeví loď jménem Růže z Nevady, ztracená i s posádkou před třiceti lety. Brzy se vydá na novou výpravu s dvěma mladými námořníky, jejichž život se poté radikálně změní. Britské mysteriózní drama Růže z Nevady o síle komunity a osobních obětech běží na karlovarském festivalu v sekci Imagina. Premiéru mělo v Benátkách v soutěži Orizzonti, kam s ním přijely i jeho hvězdy, GEORGE MacKAY (34), proslavený dramatem Sama Mendese 1917, a CALLUM TURNER (36), o němž se mluví jako o kandidátovi na roli Jamese Bonda.
Ve filmu jste si zahráli rybáře z Cornwallu. Co si o tomto povolání myslíte? A podařilo se vám už ze sebe smýt pach rybiny?
George MacKay: Zabralo to rok, tři sprchy denně, a konečně je ten pach pryč! Moje postava je místní, musel jsem se tedy naučit cornwallský přízvuk. Režisér Mark Jenkin mě nasměroval na sérii televizních dokumentů o různých rybářských komunitách po celé Británii, v nichž vystupoval chlápek jménem Lee Carter. Mark chtěl, abych mluvil jako on. Tak jsem si pořádně nastudoval jeho hlas, a když jsem se pak dozvěděl, že Lee bude i na natáčení, protože budeme točit na jeho lodi a on sám ji bude kormidlovat, byl jsem z toho úplně paf. Stal se pro mě hvězdou.
Callum Turner: Myslel jsem, že si George dělá legraci, že je z toho setkání nervózní. Ale on se opravdu třásl, choval se jako Leeův největší fanoušek! Rybáři jsou v naší civilizaci vlastně posledními lovci. Žijí z ruky do huby. V osm večer se podívají na radar a řeknou si: „Tamhle něco je. Tam je zlato.“ A nevědí, co najdou. Nevědí, kolik vydělají, jestli budou mít dost, aby nasytili rodinu, až se za tři dny vrátí z moře. Někdy vyplují a nechytnou nic. Je v nich něco syrového a mytického, co jsem před tímhle filmem nechápal. Teď je obdivuju – za to, jak žijí, v živlech a nebezpečí. Chlapi na moři umírají pořád. Nebo si lámou ruce, rybářské náčiní je drsné. Pak přijedou v sedm ráno domů a jdou rovnou do hospody, která je vždycky hned u přístavu. Dají si pivo nebo whisky, aby se zase „usadili“ zpátky na pevnině. Je to fascinující způsob života.
Naučili jste se vykostit rybu?
CT: Jo, museli jsme to umět, a museli to umět dokonce skvěle kvůli časovému tlaku a malému počtu záběrů. Tak jsme hodně nacvičovali. „Od hlavy k ocasu.“ To je všechno, co nám řekli k tomu, jak se to dělá. A nesmíte propíchnout žaludek.
Vaše postavy se ve filmu ocitnou v časové smyčce. Jedna z nich tak ztratí rodinu, druhá ji najde. Většinu emocí ale vyjadřujete beze slov. Jak byste své hrdiny popsali?
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM.
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
