Vděčná podívaná! Nevděčné bytosti stavějí na půdorysu rodiny napínavou i vtipnou úvahu nad mocí

Půdorys rodiny Omerzu využívá pravidelně. Platí to o jeho celovečerním debutu, nazvaném příznačně Rodinný film (2015), i o Atlasu ptáků (2021), uvedeném v hlavní soutěži na MFF Karlovy Vary; rodinné siločáry probíhaly i jeho snímky Příliš mladá noc (2012) a Všechno bude (2018). Archetypální vztahová dynamika Omerzuovi slouží k vykreslení mocenských vztahů, nátlaků, manipulace. V Nevděčných bytostech sledujeme takzvanou tradiční rodinu (otec, matka a dvě děti) v momentu krize.

Dospělí se rozešli a otec bere potomky – sedmnáctiletou Kláru a mladšího Tea – na dovolenou do kempu na Jadranu, mimo jiné aby se pokusil uklidnit situaci s Klářinou poruchou příjmu potravy. Když se dívka zamiluje do místního hejska, začne zase jíst; otec to pozoruje se smíšenými pocity, ale s přístupem „účel světí prostředky“. V polovině stopáže se film razantně zlomí do jiného směru – a tehdy právě přijde série scén s esemeskováním, které musejí nadchnout každého rodiče a možná i adolescenta. Různé roviny (ne)komunikace obohacuje fakt, že rodina je trilingvní.

Náročnou roli Kláry ztvárnil multitalentovaný Dexter Franc, v mezinárodním obsazení dále figurují Barry Ward, Barbora Bobuľová, Timon Šturbej a další. Ke dráždivé nepředvídatelnosti děje přispívají i kamera Kryštofa Melky, hudba Moniky Omerzu Midriakové a další složky, těžiště nicméně zůstává v brilantním scénáři, který režisér napsal s Nebojšou Pop-Tasićem a Kashou Jandáčkovou. Scenáristé se dokážou „vypsat“ z každé slepé uličky, scéna sbližování odcizených manželů nad esemeskami třetí osobě („To je chyták, neodpovídej!“) hřeje u srdce jako ta nejlepší romantická komedie a otevřený konec způsobí tetelivé divácké blaho.