Finance nesmějí omezovat kreativní proces, říká umělecký ředitel Cirque du Soleil Michael G. Smith
Show KURIOS – Kabinet kuriozit od Cirque du Soleil, kterou v Praze vidělo již více než 75 000 diváků, se blíží k tuzemskému finále. Vůbec poprvé se tento věhlasný novocirkusový soubor představuje v České republice pod ikonickým Velkým šapitó na Letenské pláni. Návštěvníci mohou výjimečný zážitek stihnout ještě do neděle 12. října. Umělecký ředitel Cirque du Soleil Michael G. Smith vysvětluje, jak představení vzniká a jak soubor funguje coby jedna velká pestrá nomádská rodina.
Býváte i po těch letech při představení nervózní? Míváte trému?
Všichni vystupující umělci mají trému. Je to právě ten příval adrenalinu, díky čemu ze sebe lidé dokážou vymáčknout do nejlepší. A v tom spočívá moje práce: zajistit, aby se každý vystupující cítil pohodlně a měl podmínky k tomu, aby podal špičkový výkon. Tréma vás pohání kupředu, je součástí tohohle byznysu.
A míváte trému i coby umělecký ředitel, i když nejste přítomen na pódiu?
Než jsem se stal uměleckým ředitelem, dvacet let jsem aktivně vystupoval. Vím, že na pódiu, při představení, ze sebe můžete úzkosti, strachy, všechny tyhle pocity dostat. Jako umělecký šéf sedím, koukám, a to, co se odehrává, už nemůžu nijak ovlivnit, takže to mám svým způsobem těžší. Ale performeři vědí, kde sedím, tak na sobě nervozitu nedávám znát. Mačkám si protistresový bod a dýchám. Nemáme žádné záruky, to je prostě entertainment. Kdybychom chtěli život, kde je všechno pořád stejné, pracujeme v bance. Ale my nechceme, a proto jsme tady.
Sedíte vždycky na stejném místě?
Mám sedadlo vepředu, ale když není plno, zkouším různá místa.
Abyste viděl reakce diváků?
Spíš abych viděl představení z různých úhlů a ověřil si, že každý divák z něj dostane maximum. Show je nejlepší vidět zepředu, ale nezapomínáme ani na lidi okolo, protože kruhové hlediště zabírá asi 300 stupňů. Z různých míst vidíte různé věci a vedlejší dění podporují hlavní akci. Postavy zůstávají v rolích, i když nejsou ve středu pozornosti, a podporují vytváření emocí. To je hodně důležité. Hlavním pocitem z KURIOS je „všechno je možné“. Bereme obyčejné, všední věci a zkoušíme se na ně dívat jinak. Třeba jízdní kolo: to naše se vznáší ve vzduchu a dají se na něm provádět neuvěřitelné kousky. A to se dá přenést i na život jako takový: vždyť má tolik možností, které jsme zatím nevyzkoušeli, protože jsme byli nějak vychovaní, prošli jsme určitým vzděláním... Když budeme k životu přistupovat s „kuriozitou“, tedy se zvědavostí, dokážeme ho mnohem lépe naplnit.
Jak jednotlivá představení Cirque du Soleil vznikají? Vím, že je to dlouhý proces, ale někdo musí přijít s prvním impulzem, v případě KURIOS s estetikou steampunku...
S tím před lety přišel ředitel Cirque du Soleil Michel Laprise. Představení vzniká dva roky. Potřebujeme, čas, peníze, prostředky, výzkum. Hledáme, jak spojit tradici s inovacemi: někdy se to daří, někdy míň. Součástí étosu Cirque du Soleil je, že finance nesmějí omezovat kreativní proces. Limitem jsou pro nás jen lidé, jejich možnosti a vize. Protože vývoj show nikdy nespočívá na jediné osobě, je do něj zapojená spousta lidí. S tím souvisí, že se do kreativního procesu nezapojuje ego. Všichni máme nápady a vyznáváme filosofii sdílení vědomostí, schopností, prostředků, abychom ze sebe dostali to nejlepší.
Když nezapojujete ega, znamená to, že mezi vystupujícími nepanuje rivalita?
Dlouho jsem působil v prostředí londýnských muzikálů, kde je rivalita a konkurence obrovská. Každý chce být hvězda! Jenže Cirque du Soleil stojí spíš na lidech z prostředí špičkového sportu. A když se chcete dostat na olympiádu nebo se stát světovým šampiónem, soupeříte hlavně sám se sebou, soustředíte se na sebe a na svůj výkon. Performeři do Cirque du Soleil přicházejí s touhou překonávat sami sebe a díky tomu se jim snáze spolupracuje na společném cíli. Není tu prostor pro závist, že někdo dokáže něco líp, což je v zábavním průmyslu myslím velmi vzácné a pro Cirque du Soleil specifické.
Když spojujete tradici s inovacemi, hledáte při tom nějaký ideální poměr?
Vždycky je to o evoluci. I po čtyřiceti letech existence pořád musíme přicházet s novými věcmi, publikum to od nás očekává. Jsme kombinací cirkusu a divadla: zařazujeme hodně akrobacie, ale zároveň vyvoláváme emoce uměleckými prostředky. Představení táhnou emoce a úžasná akrobatická čísla je extrémně zesilují. Takže hledáme rovnováhu spíš mezi těmihle aspekty.
Máte představu, v kolika městech byla show KURIOS k vidění?
To netuším! Co s ní jezdím já, tak třeba Montreal, Guadalajara, Mexico City, v poslední době Vídeň, Ženeva, španělský Gijón a mnoho dalších míst... KURIOS je na turné už jedenáct let a v každém městě zůstáváme pět až dvanáct týdnů, podle jeho velikosti.
Máte tedy vůbec něco jako domov?
Všichni máme domov. Já mám domov v Rusku, v Petrohradě, koupil jsem ho už dávno. Takže to teď mám trochu komplikovanější.
Jak často se domů dostanete?
Každý rok máme dva až tři týdny pauzu. A týdenní odpočinek míváme i mezi každou štací: musí se sbalit šapitó, všechno přestěhovat, zase šapitó postavit... Vystupující se mezi tím rozprchnou po celém světě, jako když rozvrtáte mraveniště klackem. Někdo jede domů, někdo cestuje a objevuje nová místa... Jsme všichni nomádi.
To je dobré slovo.
Domov ve smyslu místa, které se nemění, je pro nás tady. Je to tenhle stan. A důležitá součást mojí práce je vytvořit pocit, že v tomhle domově žijeme jako rodina. Jsme komunita, poskytujeme jeden druhému opěrný systém. Padesát vystupujících pochází z jednadvaceti různých zemí. A když do té komunity patříte, promění vás: naučí vás přijímat rozdíly a odlišnosti a zároveň přijmout za svůj ten společný cíl. A tím je předvést dvěma tisícovkám diváků show, která je nadchne a inspiruje. Kdyby svět dokázal fungovat jako tahle naše bublina inkluze, bylo by to daleko lepší místo k životu.
Každá rodina ale zažívá i krize. Jak řešíte případné konflikty nebo vyhoření?
Každý je, kým je. Proto zdůrazňuju tu nutnost přijímat ostatní. Jako svého druhu táta téhle komunity se musím snažit o otevřenou komunikaci a hledat řešení. Je to náročné? Jistě. Ale jsem za to i vděčný. Pomoct někomu projít krizí je obohacující. Jsem vystupujícím k ruce v procesu, kdy se z lidských bytostí stávají svým způsobem superhrdiny. A nejde zdaleka jen o fyzickou stránku, ale i o duševní a emocionální. S každým zvlášť si musím vytvořit osobní vztah a zajistit, aby se cítil nebo cítila v pohodě, protože převádí nebezpečné věci. Vím třeba i to, co se odehrává v jejich osobních nebo rodinných životech. Lidé jsou úžasní: nikdy se nechovají tak, jak byste chtěl, protože jsou prostě jiní než vy. A proto zdůrazňuju i to, že lidi pobyt v Cirque du Soleil změní, protože se v tom zvláštním prostředí lidsky posunou dál. A všichni tu zůstávají fakt dlouho. Asi děláme něco dobře, když tu není větší fluktuace.
Je to trochu nefér otázka, ale máte v KURIOS nějakou nejoblíbenější část?
To ani není nefér, nejste první, kdo se mě na to ptá. A víte, co to je? Samotný konec show. Když představení sleduju, polovinu pozornosti věnuju vystoupením a polovinu publiku. Zvlášť, když jsme v nějakém městě poprvé. Každá kultura je jiná a někdy musíme udělat jemné změny, zvlášť u komických výstupů, aby tomu kterému kulturnímu milieu líp sedly. Většinou se to týká jen načasování. Vím, jak chci, aby se diváci cítili, a tak to představení doštelovávám, abych toho efektu docílil. Cílem Cirque du Soleil je, aby každý divák v hledišti mohl naplno zapojit svou představivost. A já věřím, že každý z těch dvou tisíc lidí vidí svoji vlastní show. Je to individuální cesta. Ale to prostředí, kterým tohle umožníme, musíme dokázat vytvořit během prvních pěti minut. A když se to podaří, závěr představení mi to potvrdí.
Je úžasné vidět, jak o Cirque du Soleil i po letech práce pořád mluvíte s obrovským zápalem a nadšením.
Mám obrovskou kliku. Táhne mi na sedmdesát, pomalu se chystám do důchodu a uvědomuju si, jaké jsem měl štěstí. Neberu svoji práci jako samozřejmost. A pořád miluju, když můžu vidět publikum šťastné. Rád po představení chodím mezi lidmi a poslouchám jejich reakce, tedy aspoň v zemích, kde rozumím jazyku. Neděláme show pro sebe, ale pro lidi, to oni jsou nejdůležitější součástí celého toho procesu. Jsou našimi partnery.
