Komunální něžnosti: Někdejší kmenoví režiséři Činoherního klubu bez vzájemné konkurence upadají do průměru
V pražském Činoherním klubu proběhla premiéra hry dánské dvojice Thomase Vinterberga a Mogense Rukova Komuna, v Divadle v Dlouhé se uskutečnila premiéra inscenace Něha Španěla Alfreda Sanzola. Zkušení autoři, vynikající režiséři středního věku Ondřej Sokol a Martin Čičvák, renomované scény, lepší konec sezóny si snad recenzent nemůže přát. Z obou premiér jsem však odcházel se znuděným zklamáním, které kontrastovalo s nadšeným přijetím inscenací diváky. Zakopaný pes nejspíš bude už ve výběru titulů.
Text Komuny a Vinterbergovo filmové zpracování (2016) reflektovaly sociální situaci počátku 70. let. Situace to je vděčná: partička různorodých lidí sesypaná do jednoho prázdného baráku. Jak tento sociální experiment rezonuje s českou realitou, bůh suď. Podle očekávání pohoda soužití funguje do času. Ženáč si nabrnkne mladou a kolektiv se rozhádá. Lze si představit banálnější zápletku? Režisér Sokol pracuje se střihovou skladbou předlohy svižně, herce nenechá banality rozehrávat, komedie se po přestávce překlápí do melodramatu, ale co si s tím počne náročnější divák, neřkuli ten, kdo pamatuje Činoherák v lepší formě?
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM.
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
