Šachy, Dublin a dva bratři. Rooneyová se románem Intermezzo vymanila ze škatulky autorky pro mileniály
Člověk by musel žít pod zemí, aby neznal Sally Rooneyovou (*1991). Zatímco čtenářský úspěch má tato irská spisovatelka skutečně nevídaný, s kritickým přijetím je to složitější. Část recenzentů považuje autorčiny romány za kvalitní, podle jiných Rooneyová píše banální a tezovité vztahovky vhodné pouze pro příslušníky generace mileniálů. Možná se to změní díky jejímu novému románu Intermezzo. Literátka jej v originále vydala loni v září a krátce před Vánocemi už si ho mohlo přečíst i tuzemské publikum. Stejně jako předchozí knihy Sally Rooneyové vydalo téměř čtyřsetstránkový román Argo, překladu se však namísto dosavadní autorčiny české překladatelky Radky Šmahelové ujala Anna Štádlerová.
Jak je u Rooneyové zvykem, v centru vyprávění jsou dvě v mnohém protikladné postavy. Nejedná se však o kamarádky jako v jejím románu Kdepak jsi, krásný světe ani o milence z autorčina nejslavnějšího, seriálově adaptovaného titulu Normální lidi. Tentokrát se soustředí na dva bratry. Ivanovi je dvaadvacet a hraje šachy; mnozí si o něm myslí, že je génius, on je však k míře svého talentu skeptický. Nosí rovnátka, před ženami je nesmělý, bydlí ve sdíleném bytě a s penězi taktak vychází. O deset let starší Peter je oproti němu bonviván, bohatý právník, jenž se dlouhodobě těší pozornosti žen. Přesto je jeho situace komplikovaná. Udržuje vztah-nevztah s mladou volnomyšlenkářkou Naomi, navíc je pořád zamilovaný do expřítelkyně Sylvie, s níž kdysi tvořil dokonalý pár. Pak Sylvie utrpěla nehodu, jež ji fatálně limituje.
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM.
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
