Palác Akropolis a v něm usídlený soubor fyzického divadla Tantehorse uvádí stand-up Iris, zařazený do cyklu o neviditelných ženách Invisible. Protagonistkou stand-upu je ostřílená herečka a zpěvačka Iris Kristeková. Vrací se ke svému složitému dětství, zneužívání, ke vzpomínkám na dospívání na českém maloměstě, kde bylo to, co se děje dětem a dít by se nemělo, akceptovatelné nebo to raději málokdo viděl. Vypovídá o bolavých mezilidských vztazích, v nichž se pokroucená láska projevuje spíš trapičstvím, namísto starosti, soucitu a péče o druhé. A ukazuje, že i když je člověk rozbitý na kusy, má sílu sám sebe zase poskládat dohromady.
Dřív všechny děsy, běsy, noční a denní můry pomyslně zvracela dovnitř sebe, pak se rozhodla, že je začne zvracet ven, popisuje Iris Kristeková na scéně Akropole svůj osobní obrat. V jednu chvíli o sobě mluví jako o sopce, z níž proudí láva. A přesně takový je její jevištní projev. Věty, vzpomínky, myšlenky, historky, nekorektní vtipy, písně, smích, vzdechy, zajíkání i pauzy se valí kupředu, jako by si na ně vzala buldozer. Dojde na slzy, emoce, v publiku se občas někdo kroutí, protože není snadné všechno poslouchat. Asi každý, kdo zkoušel zformulovat prožitá traumata do slov, si umí představit, jak těžké musí být vyjít se svými zraněními na jeviště. A asi každý, kdo si věci, které se mu od druhých neměly stát, nenechal pro sebe, vnímá, jaký strach a jaká nejistota můžou provázet sílu veřejně svědčit o blízkých lidech, byť v divadle.
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM.
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
