Michael Ironside (73) je hlavním hostem festivalu sci-fi filmů Future Gate, který se koná v Praze a 3. října se přesune do Brna a dalších měst. Kanadský herec, který často ztvárňuje padouchy, proslavil se hororem Scanners, hrál v hitu Top Gun a několikrát spolupracoval s Paulem Verhoevenem, na slavnostním zahájení festivalu v pražském kině Lucerna převzal cenu za přínos žánru sci-fi. Diskusí s diváky se zúčastní po projekcích filmů Vesmírná pěchota (30. září v pražské Lucerně, 3. října v brněnském Artu) a Scanners (1. října Lucerna, 3. října Art).
Michael Ironside na plátně možná hraje padouchy, ale naživo je sympatický bavič, který i z tiskové konference udělá představení. Jede historku za historkou, vyvolává i kárá novináře a nejde pro sprosté slovo daleko. Je v dobrém rozmaru a od pohledu i při síle, i když má za sebou rakovinu. „Jiní lidé hubnou, já jsem po chemoterapii přibral padesát kilo,“ řekl. „Lidi jsou zklamaní, že nevypadám tak, jak si mě představují, ale měl jsem sakra rakovinu, jsem naživu a zase zhubnu. Chci zdůraznit, že rakovina není rozsudek smrti. Měl jsem ji během pěti let čtyřikrát, nevzdávám se a teď jsem tady.“
Ironside zbilancoval i svou kariéru: „Je mi třiasedmdesát, mám za sebou možná 350 titulů." K tomu, že hrál převážně padouchy, poznamenal: „Dostával jsem velké peníze za to, abych před kamerou zabíjel lidi. Daleko větší, než když jsem hrál učitele a dědečky. Takže...“
Vedle herectví ale vyzkoušel mnohem víc filmových profesí. „Abyste v 70. letech v kanadské kinematografii přežili, museli jste dělat všechno. Takže jsem byl i producentem nebo režisérem, obstarával jsem spoustu věcí kolem kamerou, vlastně jediná věc, co jsem nedělal, je nahrávání zvuku,“ vzpomínal.
Nejspíš i proto má na kinematografii velmi střízlivý pohled. „Nechci být hvězda. Jsem řemeslník, ne umělec. Umělci jsou ti, co dělají něco z ničeho, třeba scenáristi. A nejsem ani příznivcem autorské teorie: film podle mě není dílem jednoho autora, ale kolektivní prací. Já chci být jen jedno z děcek, co si spolu hrají na hřišti, nepotřebuju, aby celé to hřiště bylo moje. Být velkým tvůrcem je břemeno a já jen několik režisérů z těch, se kterými jsem pracoval, považuju za umělce. Davida Cronenberga, Paula Verhoevena, Waltera Hilla, Roba Schmidta... To jsou tvůrci, kteří mají pod kontrolou úplně všechno, do detailů, že přesně vědí, kde bude stát nábytek, jakou barvu budou mít šaty. A u takových nemám problém přizpůsobit se jejich vizi. Jsou jako malíři a já klidně budu jejich modrou barvou.“
To nejdůležitější, co se Ironside během své bohaté, téměř padesátileté kariéry u filmu naučil, je umět si říct o pomoc. Jako když točil líbací scénu ve Verhoevenově sci-fi thrilleru Total Recall (1990). „Byla to moje první scéna, štáb natáčel už tři týdny. Byl jsem z toho nervózní. Manželka, která tam byla se mnou, mi poradila, ať Sharon normálně poprosím o pomoc. Myslím, že jsme udělali jen dvě jetí a Sharon se pak podívala na moji ženu, aby si zkontrolovala, že to bylo OK. A ona na ni, jako že dobrá práce.“ S jinou hvězdou filmu, Arnoldem Schwarzeneggerem, herec konzultoval, jak má před kamerou běhat, aby „nevypadal přiteplale“.
S Holanďanem Verhoevenem Ironside málem spolupracoval už na režisérově „plnohodnotném“ americkém, satirické akční sci-fi RoboCop (1987). Měl ztvárnit titulní roli robotizovaného mstitele bezpráví. „Ale nevešel bych se do kostýmu. Já byl tehdy pořádně urostlý chlap a řekli mi, že bych v tom kostýmu vypadal jako tank Sherman. Roli dostal Peter Weller, který se na ni musel postit. Mohl jsem pak v RoboCopovi ztvárnit jednoho z padouchů, ale nechtěl jsem zase hned hrát nějakého pološíleného zfetovaného maniaka. Měl jsem čerstvě za sebou film Extrémní předsudek (1987), kde trvalo dva dny, než mě zabili, a museli mě sejmout sto šedesáti kulkami.“
Jako na velmi náročné pak Ironside vzpomínal na natáčení dalšího Verhoevenova filmu Hvězdná pěchota (1997). „To se točilo v Utahu a Severní a Jižní Dakotě od dubna do října, někdy ve čtyřicítkových teplotách. Měli jsme na sobě kevlarové obleky, každý vážil tak pětadvacet kilo. Večer jsme z nich normálně vylévali pot. Po čase začaly strašně smrdět a asi se do nich dostala i plíseň.“
Předlohu Hvězdné pěchoty z pera slavného amerického spisovatele sci-fi Roberta A. Heinleina prý Ironside četl už jako kluk. Do žánru ho zasvětil jeho dědeček, který byl v nejužším kruhu amerických sci-fi autorů. Děda mu vysvětlil, jak dobrá sci-fi funguje. „Jsou v ní důležitá témata, o kterých by lidi měli číst, říkal mi. Společenská nerovnost, rasová diskriminace, ekologie, holocaust... Ale když to lidem podáte realisticky, tak vypnou, protože už to znají. Ale když ta témata přesunete na jinou planetu a padouchy pojmete jako mimozemšťany, tak to lidi vezmou. Možná to poselství nepoberou úplně celé, možná z něj pochopí jen deset procent, ale to je pořád víc než nula.“ Ironsideovi žánr sci-fi vyhovuje právě i tím, že je alegorický. „Je abstraktní, mám v něm svobodu. Shakespeare nebo Strindberg jsou oproti tomu velmi konkrétní.“
Ironside s Paulem Verhoevenem prý už několik let chystají další projekt, herec by v něm měl ztvárnit prominentního nacistického architekta Alberta Speera. „Ještě spolu určitě něco uděláme,“ řekl herec. „Kdyby po mně Paul chtěl, abych ve filmu stál na hlavě nahý a zpíval u toho, klidně to udělám.“
