Dnešní Reflex (č. 34/2023) přináší rozhovor s velmi zajímavou osobností, totiž s maďarským novinářem a televizním producentem Jánosem Zolcerem. Ten využil své poznatky načerpané během dvacetiletého přátelství s prvním a zároveň i posledním sovětským prezidentem – Michailem Sergejevičem Gorbačovem. Bratislavské nakladatelství Slovart vydalo v českém překladu Barbary Hajné jeho obsáhlou a nanejvýš zasvěcenou knihu TAJEMSTVÍ MICHAILA GORBAČOVA.
Kniha Tajemství Michaila Gorbačova z pera Jánose Zolcera (letos jsme ho mohli potkat a diskutovat s ním na Světě knihy) nese podtitul Jak se z obyčejného venkovského kluka stal státník, který změnil svět. Předmluvu k ní napsal sám Michail Sergejevič, jenž loni 30. srpna v požehnaném věku 91 let zemřel v Moskvě, a nakladatelství slouží ke cti, že knihu s přihlédnutím k tomuto faktu maximálně aktualizovalo.
Generální tajemník ÚV KSSS, nositel NC...
Nejde o ukázkový životopis, ale spíše o soubor historek ze života „hrobaře Sovětského svazu“, jak Gorbyho, který vzhledem ke své ukrajinské matce odsuzoval Putinovu agresi proti Ukrajině, nenávistně titulují jeho odpůrci. Gorbačovova životní dráha by vydala nejen na životopis, ale možná i na román.
Generální tajemník ústředního výboru Komunistické strany Sovětského svazu a pozdější nositel Nobelovy ceny za mír Michail Gorbačov se chopil moci po plejádě gerontů, jež ho předcházela a vzbuzovala spíše trpké úsměvy, ve čtyřiapadesáti letech.
Doma se zpočátku těšil velké podpoře zejména studentů, inteligence a mladých lidí, znechucených dlouhodobou sovětskou šedí. Jím prosazovaná politika přestavby (perestrojky) a otevřenosti (glasnosti) vzbuzovala očekávání (snad až přemrštěná) také v „bratrských“ socialistických zemích, kde ti politicky bystřejší a předvídavější lidé už dávno předtím tvrdili, že aby pokusy o změnu režimu nedopadly tak jako v Maďarsku v šestapadesátém a v Československu v osmašedesátém, pilíře dosavadní komunistické moci se musejí otřást právě v Sovětském svazu.
Ani „suchoj zakon“ Sovětům nepomohl
Jenže kromě sympatií začalo přicházet hořké prozření. Gorbačovův „suchoj zakon“ nevídaný alkoholismus působící Sovětskému svazu závažné sociální a ekonomické problémy neodstranil, a navíc způsobil obrovské ekonomické ztráty, větší než nadměrné a nekulturní pití. Gorbačovova dobře míněná snaha, již, jak píše Zolcer, ovlivnil bratr jeho manželky Raisy Jevgenij, který byl notorický alkoholik, se tak obrátila proti jejímu iniciátorovi.
Gorbačovovi je spravedlivé přičíst k dobru, že ukončil závažný problém, jejž nevytvořil, ale zdědil – vleklou a nepopulární válku v Afghánistánu. Podnikl rovněž řadu kroků vedoucích ke snižování mezinárodního napětí. Odmítl řešit emancipační úsilí národů „tábora míru a socialismu“ vysláním tanků jako jeho předchůdci.
RVHP, R.I.P.
Jenže jeho odpůrci mu vyčítají, že za šest a půl roku, co působil na nejvyšších postech, zanikly v jediném roce – 1991 – 25. února Varšavská smlouva, 28. června Rada vzájemné hospodářské pomoci, tedy dva pilíře vojenské a hospodářské nadvlády Sovětského svazu nad jeho satelity, a 8. prosince samotný Sovětský svaz. V některých kavkazských a středoasijských republikách se rozhořely krvavé multietnické konflikty, rozpadnuvší se šestina světa zažívala neuvěřitelný nárůst nejtěžší kriminality, již ruku v ruce provázel hospodářský marasmus a inflace. Někdejší sympatie k nekonvenčnímu Gorbymu se přeměnily v nenávist.
Abychom pochopili, co se děje v současném Rusku, je bedlivé přečtení knihy Jánose Zolcera, jenž při jedné příležitosti Gorbymu dokonce nakupoval spodní prádlo, takřka povinností. Netuctově koncipované dílo doplňují QR kódy, přes něž jsou přístupná videa. Lidé, čtěte!
