nahoru

Barrandov slaví 90 let. Od Jentl po Casino Royale. Průlet historií zahraničních produkcí na Barrandově

Kateřina Kadlecová 25. ledna 2023 • 18:20
Barrandov slaví 90 let. Od Jentl po Casino Royale. Průlet historií zahraničních produkcí na Barrandově
foto: Archív

Barrandovská filmová studia bez ohledu na to, kdo je zrovna vlastnil a jak se v danou dobu jmenovala, pro zahraniční filmaře po dekády představovala Hollywood Východu. A snad představovat nepřestanou.

Komplexnost poskytovaných služeb a za příznivé ceny, architektonicky bohatá Praha stejně jako množství pozoruhodných lokací po celé zemi a všeobecně rozvinutý filmový průmysl...

Tyto důvody, proč na Barrandov už téměř sto let proudí zahraniční filmaři, uváděly webové stránky Barrandov Studio ještě nedávno, avšak platí již téměř století. Princip zakázky je v československém filmovém průmyslu přítomen od počátku 20. let a zestátněný film na tuto praxi plynule navázal. Kvality ateliérů, fundusu, dekorací, služeb, řemeslné práce, zvukové a obrazové postprodukce ani dostupné filmové techniky se totiž nemění bez ohledu na ideologie.

Po revoluci v ateliérech kromě Barrandov Productions začalo postupně pracovat několik významných domácích produkčních společností: Barrandov Biografia, Balzer International Films, Etamp Film, Prague International Films, Stillking Films a další, často založené někdejšími zkušenými barrandovskými zaměstnanci. Kolem roku 2000 pak Barrandov zaznamenal velký vzestup poptávky ze strany zahraničních produkcí. Jenže potom přišel zlom – konec státních pobídek (tedy vrácení části protočených peněz) pro zahraniční filmaře. Na jaře 2010 byly ovšem znovu obnoveny a dobří holubi se vrátili; proslulost místních řemeslníků a techniků udělala své. V dobrých letech proinvestovali hollywoodští filmaři na Barrandově vyšší desítky miliónů dolarů, v poslední době se k nim přidaly i asijské a skandinávské štáby.

Co by na Západě bylo v určitém časovém úseku s jistým rozpočtem nemožné, to kreativní čeští řemeslníci zajistí ve výborné kvalitě. Američané, a nejen oni, si tak vozí v každém filmařském odvětví jen jednoho dva lidi, třeba vrchního osvětlovače a jeho zástupce, a další tucet lidí pro danou profesi najmou až na místě. Kde také využijí jednu či více z mnoha natáčecích hal, stavby dekorací nebo jeden z nejrozsáhlejších skladů kostýmů a rekvizit na světě.

Představujeme vám drobnou část z nějakých dvou tisíc filmů, které v zahraniční koprodukci na Barrandově vznikly. Informace jsme čerpali především z připravované publikace filmového historika Pavla Jirase o barrandovských zahraničních koprodukcích a z rozhovoru s ním.

Touha zvaná Anada (1969)

Baladický příběh oscarového dua Ján Kadár–Elmar Klos byl první americkou koprodukcí s Československem, jež se na Barrandově kdy točila. Přenesl nás na maďarské pomezí někdy ve 20. letech, kdy záhadná, překrásná dívka Anada vystupuje z vod Dunaje a vstupuje do života rybáře Jánose a jeho manželky… Podle barrandovského historika Pavla Jirase, autora několika obsáhlých publikací s Barrandovem spojených, se tuzemští autoři snažili prostřednictvím čím dál častějších mezinárodních koprodukcí vyhnout nutnosti spolupráce s režimními ideology a točení bezduchých agitek. Dnes je mezinárodně obsazený snímek pozapomenut, ale svého času vyvolal nadšené reakce kritiky i diváků.

Most u Remagenu (1969)

V březnu roku 1945 dostává major Krüger jako vojenský velitel města Remagenu příkaz, aby vyhodil do povětří poslední most přes Rýn a zastavil tak postup americké armády. Most je však posledním záchranným bodem pro 75 tisíc Němců na druhé straně Rýna. Proto velitel likvidaci oddálí... Drama respektovaného režiséra katastrofických a válečných snímků Johna Guillermina bylo v roce 1968, kdy se natáčelo, pro barrandovské studio bezesporu největší zakázkou. Známý hollywoodský producent David L. Wolper podepsal s Československým filmexportem velkorysou smlouvu, protože, jak přiznal tisku, už měl plné zuby objíždění celé Evropy a hledání vhodného základního exteriérového motivu, tedy dostatečně široké řeky a železničního mostu v údolí končícího tunelem.

Pavel Jiras připomíná: „Scénář byl přímo nabit bojovými akcemi, které předpokládaly dovezení americké bojové techniky z armádních skladů v západním Německu. Ve chvíli, kdy okupační jednotky spojených armád vedených sovětskou generalitou vpadly 21. srpna 1968 do Československa, došlo k neuvěřitelnému překrývání filmových bojových akcí s okupačními akcemi Sovětské armády. Na vymezených místech tak docházelo k dramaticky vyhroceným situacím, jichž sovětské velení využívalo k lživým informacím a reportážím, že Československo již obsazují menší americké bojové jednotky, které se však zalekly síly sovětské branné moci…“ Není divu, že producent po dokončení nejzásadnějších částí filmu opustil okupovanou zemi a všechny štáby přesunul do slunné Itálie.

Jatka č. 5 (1972)

Slavný protiválečný román Kurta Vonneguta natočil v Praze oscarový režisér George Roy Hill (Butch Cassidy a Sundance Kid, Podraz, Svět podle Garpa...) a za kamerou stál Miroslav Ondříček. Příběh mladíka Billyho Pilgrima, jenž se po přežití druhé světové války rozhodne mezi zdmi ústavu pro duševně choré zcela přetvořit celý vesmír, se natáčel třeba na Hradčanech, lokace pro rozbombardované Drážďany pak filmaři logicky našli v asanovaném severočeském Mostě. Barrandovští řemeslníci se podle Pavla Jirase vyznamenali zejména impozantní a promyšlenou stavbou obřího podzemí drážďanských jatek, kde byli američtí váleční zajatci zakopáni a zatopeni v až dva metry hluboké podzemní stoce plné odpadu, exkrementů a krys (samozřejmě laboratorních). Výsledek? „Miluju George Roye Hilla a Universal Pictures, kteří bezchybně převedli můj román Jatka č. 5 na stříbrné plátno,“ rozplýval se sám legendární Kurt Vonnegut.

Jentl (1983)

Mladá a krásná Barbra Streisandová přijela do Prahy režírovat svůj debut, v němž samozřejmě také ztvárnila hlavní roli polské židovské dívky toužící po vzdělání tolik, že zatratí svůj půvab, převlékne se za chlapce a zavrhne lásku. Romantická muzikálová adaptace románu Isaaka Bashevise Singera dostala právem Oscara a Streisandová za ni dokonce získala jako první režisérka-žena Zlatý glóbus. Film se rodil velmi problematicky. Podle prvního plánu ho měl režírovat Čechoslovák Ivan Passer – ten se však stejně jako I. B. Singer domníval, že je paní Barbra moc ženská a ve svých čtyřiceti letech příliš stará na to, aby ve snímku mohla věrohodně ztvárnit roli Jentl/Anšla. Snímek nakonec vznikl po patnácti letech a dvaceti verzích scénáře od počátečních debat. V roce 1980 se Barbra Streisandová, která se sama ujala režie, toulá ulicemi Prahy v historickém kostýmu a s kamerou „super-osmičkou“ pátrá po vhodných lokacích… Povedlo se. Československý štáb dozoroval Karel Škop. V Roztylech na Chomutovsku, asi sto kilometrů od Prahy, pod vedením oscarového tvůrce výpravy a dekorací Roye Walkera sestavili dělníci nádhernou vesnici Janev s tržnicí, synagógou, a dokonce vepřínem. Natáčelo se i v židovské čtvrti v Žatci a samozřejmě v centru Prahy.

Kafka (1991)

Za ředitelování Václava Marhoula (producenta a herce, později režiséra a scenáristy) díky barrandovskému zázemí natočil Američan Steven Soderbergh (dnes samo sebou již slavný a oscarový) svůj teprve druhý celovečerní snímek u nás v Praze. Kde jinde také zfilmovat částečně životopisný příběh o Franzi Kafkovi, konspirační krimi a „kafkárnu“, která po svém uvedení do kin spíše než potlesk vyvolávala zmatené pohledy a ťukání na čelo? Americko-francouzská koprodukce angažovala mimo jiné Jeremyho Ironse, Iana Holma a Jeroena Krabbého, drobné role ztvárnili i Češi od Josefa Abrháma přes Lenku Kořínkovou a Ondřeje Havelku po Jana Nemejovského. Technické aspekty řešila nově vzniklá zakázková produkční skupina vedená Janem Balzerem. Ten se mimochodem nedlouho poté setkal se samotným Stevenem Spielbergem, jenž chtěl v Praze natáčet svůj Schindlerův seznam (1993). Poláci ale mohli nabídnout Osvětim, jíž ani originální Schindlerova továrna v Brněnci na Moravě nemohla konkurovat.

Mission: Impossible (1996)

Prvním velkofilmem po pádu železné opony se stal v roce 1996 akční thriller Briana De Palmy Mission: Impossible s Tomem Cruisem v hlavní roli. Skvěle obsazený kasovní trhák, jenž nalákal do tehdy nové a neobjevené Prahy další velkorozpočtové produkce, si malý, ale šikovný scientolog také produkoval. Hollywoodský architekt Norman Reynolds dodal plány a barrandovští borci podle nich postavili dokonalé ateliérové stavby pro akci… A že byla: Při zásahu na americké ambasádě v Praze je doslova zmasakrována elitní špionážní jednotka CIA. Podezření ze zrady padne na schopného mladého agenta Ethana Hunta. Nespravedlivě podezíraný pátrá po zrádci na vlastní pěst…

Tom Cruise se do Prahy po patnácti letech vrátil a natočil zde se značně obměněným štábem i obsazením v pořadí čtvrtou Mission: Impossible – Ghost Protocol (2011; příští rok uvidíme už šestou MI). Jejich hledači lokací byli celkem šprýmaři: točilo se v bývalé podzemní čističce odpadních vod, ve vyšehradské Cihelné bráně i v zaniklé věznici v Mladé Boleslavi.

Příběh rytíře (2001)

Jeden z nejlepších snímků amerického režiséra Briana Helgelanda (Spiknutí, L. A. – Přísně tajné, Legendy zločinu aj.) přispěl k popularitě tehdy dvaadvacetiletého australského fešáka, před osmi lety tragicky zesnulého Heathe Ledgera. V romantickém dobrodružném příběhu ze 14. století sní neurozený panoš William Thatcher o životě rytíře – jímž se ovšem může stát pouze šlechtic. Stejně jako výhradně muž modré krve smí pojmout za choť krásnou šlechtičnu Jocelyn, ženu Willova srdce…

Na Barrandově vyrostly náročné, velkoplošné dekorace: náměstí s kolbištěm, za jaké by se nemusela stydět ani opulentní Hra o trůny, středověké ulice, honosné domy, ochozy pro diváky. Do nich se nastěhovali turnajoví harcovníci i prostý lid – a čeští kaskadéři se opět vyřádili. V úvodní scéně snímku je dokonce použit záběr ošklivé nehody: Ledgerův český stunt double, jeho dvojník, dostal dřevcem do hlavy a padl v mdlobách k zemi. Bohužel to nebyl jediný úraz při klání – když režisér s hlavním hrdinou trénovali pohyby dřevců, vyrazil Ledger Helgelandovi tréninkovou násadou od koštěte přední zub. A poslední potrhlý detail: ve snímku si podle Mezinárodní filmové databáze (IMDb.com) kromě desítek českých herců zahráli i pražští bezdomovci.

Oliver Twist (2005)

„Pracoval jsem prakticky ve všech filmových studiích světa. A myslím, že Barrandov je jedno z nejlepších,“ prohlásil po natáčení další z adaptací Dickensova románu Oliver Twist sám režisér Roman Polański. „Nikde jinde bychom tento film nenatočili tak jako tady.“

Jde o tklivý příběh sirotka Olivera (v podání Barney­ho Clarka), který místo živoření v chudobinci zlého pana Bumblea (Jeremy Swift) uprchne do ulic a přidá se k partě malých kapsářů loupících pro protřelého Fagina (ztvárnil ho Ben Kingsley), aby byl zachráněn laskavým boháčem Brownlowem (Edward Hardwicke). Na Barrandově vyrostly nákladné kulisy Londýna 19. století, v jehož ulicích leckdy korzovalo až osm set komparsistů, mezi nimiž projíždělo na dvacet dobových kočárů a povozů. Vystavěné město bylo tak veliké, že režisér mezi jednotlivými místy při natáčení přejížděl na skútru. Točilo se nejen v Praze, ale i v Berouně a Žatci. A poznámka na okraj: byl to, zejména v USA, kasovní propadák.

O finančních neúspěších ovšem nelze mluvit v případě Barrandovských studií: v roce 2005 měla kolem tří set stálých zaměstnanců a roční obrat okolo 800 miliónů korun; v půli 90. let sice bylo interních zaměstnanců dvakrát tolik, ovšem obrat se pohyboval kolem tří set miliónů.

Liga výjimečných (2003)

Předchozí rok byl pro Barrandov velký: točil se tu skvělý bourneovský Agent bez minulosti, akční thriller xXx, fantasy horor Guillerma del Tora Blade II s Wesleym Snipesem v hlavní roli, akčňák Joela Schumachera Česká spojka s Anthonym Hopkinsem i drama z druhé světové Hartova válka, v němž hrál Bruce Willis vedle Colina Farrella a Terrence Howarda. A pak hned Liga výjimečných, vlastně dosti průměrná akční sci-fi plná komiksových super­hrdinů. Její natáčecí štáb ovšem na Prahu hned tak nezapomene: v průběhu natáčení ji postihla katastrofální potopa, která zničila dekorace v hodnotě sedmi miliónů dolarů. A i když filmaři po nakonec úspěšné pražské štaci pokračovali do Maďarska a na Maltu, mimoamerická premiéra snímku proběhla z podnětu Seana Conneryho v Praze, pouhý den po velkolepé premiéře snímku v USA. Výtěžek charitativní pražské premiéry (1,7 miliónu korun) byl věnován vodou rozmyté metropoli.

Casino Royale (2006)

České natáčení jedenadvacáté bondovky začalo 30. ledna 2006 a skončilo v červenci téhož roku. Česká produkční společnost Stillking Films odvedla dobrou práci – a hodně práce, ať už v Praze, nebo na Lokti, v Plané, či v lázeňské atmosféře Karlových Varů s hotelem Pupp v hlavní roli. Některé scény se točily také na Bahamách, v Itálii, Německu nebo Británii, ale jádro akčňáku pojednávajícího o počátcích Bondovy špionážní kariéry vzniklo u nás. V roli agenta 007 poprvé zářil nejdříve zpochybňovaný Daniel Craig, jako Bond girl Vesper Lyndová mu asistovala Francouzka Eva Greenová. Judi Denchová opět dominovala jako M a poprvé v historii filmových bondovek chyběla postava Monneypen­ny. A ačkoli o natáčení téhle bondovky projevil eminentní zájem Quentin Tarantino, produkční společnost Eon nakonec angažovala Martina Camp­bella. Úspěch snímku byl obrovský, utržil po celém světě téměř 600 miliónů dolarů a až do roku 2012, kdy ho předstihl Skyfall, byl nejvýnosnější bondovkou vůbec.

Borgia (2011–2014)

„V ateliéru vyrostl Řím, měl jsem k dispozici i vlastní Sixtinskou kapli. A všechno jako opravdové,“ pochvaloval si jeden z režisérů, Oliver Hirschbiegel. Pro potřeby francouzsko-německo-českého seriálu se v Praze stavěly dekorace na zhruba dvou hektarech barrandovských pozemků; na nádherné, nevídaně velkolepé stavby, včetně parádní repliky Svatopetrského náměstí, se jezdili dívat novináři i filmoví profesionálové z celé Evropy. Tři řady seriálu o prostopášném, intrikánském Římě konce 15. století o celkem 38 padesátiminutových epizodách měly v době vysílání těžkou konkurenci v podobě mnohem zdařilejšího seriálu z produkce HBO s naprosto stejným námětem. V hlavní roli papeže Rodriga Borgii konkurenčních Borgiů ovšem nestál Mark Ryder, ale podstatně známější Jeremy Irons.

Anthropoid (2016)

Hned tři snímky s námětem atentátu na zastupujícího říšského protektora Reinharda Heydricha se točily na Barrandově. V roce 2015 zde byly postaveny interiéry pravoslavného chrámu sv. Cyrila a Metoděje, jedna z ústředních lokací britského dramatu režiséra Seana Ellise Anthropoid s Jamiem Dornanem a Cillianem Murphym. Přesná replika, jak si ještě všichni ze snímku pamatujeme (v ČR jej vidělo necelých 170 000 diváků), byla v závěru filmu rozstřílená nacimprcampr.

Soumrak templářů (2017)

Americký historický seriál televize History ­Channel, který se loni natáčel na Barrandově, byl v českých médiích jeden čas stálým hostem. Jen necelé dva měsíce po začátku natáčení, 26. srpna 2016, skoro všechny ty nádherné stavby navržené filmovým architektem Ondřejem Nekvasilem během více než dvou hodin shořely přes rychlý zásah smíchovských a radotínských hasičů, hasicích vrtulníků a vodních děl. „Dřevěná Paříž na Barrandově lehla popelem,“ hlásaly novinové titulky. Celková škoda 100 miliónů korun sice zabolela, horší ovšem byla neplánovaná časová prodleva, než se zbudovaly nové kulisy – ty první zaplnily 30 tisíc metrů čtverečních a vznikaly deset týdnů. Podruhé už to muselo jít mnohem rychleji.

Příběh vzestupu i naprostého zmaru řádu templářů z počátku 14. století se točil i v chorvatském Dubrovníku, primárně však v barrandovských ateliérech a v Průhonicích, Doksanech či na Zvíkově, kam byla zručnými scénografy a architekty přenesena středověká Paříž. Podle ředitele Petra Tichého padla volba na Barrandov právě díky tomu, jak bravurně dokázali místní řemeslníci postavit interiéry i exteriéry 15. století pro seriál Borgia.




Prezidentské volby 2023

Začátkem roku 2023 se budou konat prezidentské volby, kde se rozhodne o nástupci Miloše Zemana. Přinášíme vám přehled užitečných informací, volební zpravodajství i zajímavosti týkající se prezidentského úřadu.

Kandidáti Termín voleb

Voličský průkaz Volební systém Pravidla kampaně Výsledek voleb Druhé kolo


Diskuse ke článku
Diskuze se zobrazují pouze uživatelům, kteří jsou přihlášeni na Facebooku a odsouhlasili cookies. Pokud pod články nevidíte diskuze, zkontrolujte prosím toto nastavení.