Nejlepší koncerty, kniha, divadelní počin, seriál, evropský film, ale i nejaktuálnější inscenace, nejvelkolepější terapie, nejoriginálnější rozloučení, nejvtipnější filmy, skokan nebo ohrožení roku a dokonce i nejlechtivější scény. To vše a nejen to podle redakce Reflexu.
Pokračování 2 / 29
Nejlepší živé koncerty
Nejlepší živé koncerty. Zase jsme po covidu začali chodit na koncerty a radujeme se, kolik dobrých akcí se letos konalo: přitom spousta z nich byla pro pár lidí, musela dát strašně moc práce, nikdo na tom asi ani nevydělal, ale byla to radost! Až překvapivě hluboce jsme byli zasaženi meditativní čarodějkou Jarboe v kulturním sále hlavního nádraží, roztomilá byla Midwife v Nové libeňské synagóze na Palmovce, jako vždy sympaticky působil kytarista Lee Ranaldo v žižkovském klubu Punctum, zvíci obýváku. Skvělé ale byly i koncerty v mnohem větších sálech, jako třeba britští The Smile a němečtí Einstürzende Neubauten ve Foru Karlín a open air akce: na brněnském festivalu Pop Messe nadchla diváky dojemná bytost Kae Tempest, festival Metronome Prague si podmanil Nick Cave. Ať je příští rok podobných zážitků minimálně stejně!
Jana Kománková
Pokračování 3 / 29
Kniha roku
Kniha roku. Letošní laureátka Státní ceny za literaturu Kateřina Tučková s Bílou Vodou zčeřila vody české literatury, a její reflexe dokonce způsobila vlnobití, o čemž jsme již psali. O čem jsme nepsali, je fakt, že 10. prosince získal její obsáhlý historický román první místo v tradiční anketě Kniha roku Lidových novin; sesbíral hned 23 hlasů. Děj Bílé Vody se odehrává především kolem stejnojmenného kláštera v Rychlebských horách, v nejsevernější a zároveň nejzápadnější vsi Českého Slezska, kam komunisté roku 1950 po nezákonném zrušení bezmála šesti desítek ženských řeholních řádů v rámci Akce Ř internovali stovky řeholnic.
Kateřina Kadlecová
Pokračování 4 / 29
Nejvtipnější české filmy
Českými komediemi roku jsou… dokumenty! A každý je vtipný jiným způsobem. Zkouška umění Adély Komrzý a Tomáše Bojara, která na festivalu ve Varech vyhrála soutěž Proxima a získala i cenu kritiky FIPRESCI, sleduje přijímačky na Akademii výtvarných umění s autorským odstupem a nechává humor sršet zdánlivě sám od sebe, z jelimanovitosti adeptů na studium a z jejich konfrontace se svéráznými pedagogy AVU. Dokumentární opera Lucie Králové KaprKód, portrét pozapomenutého skladatele propagandistické i moderní vážné hudby Jana Kapra, pak okouzluje a baví svou hravostí, s jakou pomocí rafinované střihové skladby spojuje Kaprovy amatérské filmové záběry, jeho poťouchlý smysl pro humor, působivý soundtrack a další výrazové prostředky. Oba filmy běží v kinech: nebojte se vysokého umění ani opery a jděte na ně, je to sranda!
Vojtěch Rynda
Pokračování 5 / 29
Výtvarná událost roku
Od února má naše hlavní město a s ním i celá republika novou špičkovou výstavní instituci, Kunsthalle Praha. Na výbornou se povedla nejen přestavba objektu podle projektu Schindler Seko architekti, oceněná Grand Prix Architektů 2022, ale i úvodní výstava Kinetismus. Do února příštího roku můžete v Kunsthalle Praha vidět dosud největší výstavu etablovaného německého výtvarníka Gregora Hildebrandta, koncipovanou k jeho oblíbenému tématu analogových hudebních nosičů. A kdo neviděl, měl by se zastavit v protilehlém parčíku u Starých zámeckých schodů, kam Kunsthalle Praha expandovala jedinečnou instalací soch – zmenšených objektů pražské brutalistní architektury; vytvořil je Krištof Kintera.
Marek Gregor
Pokračování 6 / 29
Filmová nostalgie roku
Uvidíme ještě, jak během posledních prosincových dní zahýbal celoročními žebříčky návštěvnosti nový Avatar, ale nejvýraznějším hrdinou pokladen kin zůstane tak jako tak film Top Gun: Maverick, na nějž si koupilo lístek přes 800 tisíc lidí. Ne patálie komiksových superhrdinů od Marvela, ale univerzální příběh o tom, jak to šedesátileté mazácké pilotské eso nandá kadetským cucákům, dostával letos do sálů stabilně a dlouhodobě nejvíc diváků. Ne mišmaš digitálních triků, nýbrž starosvětská filmařina natočená se skutečnými herci ve skutečných letadlech vzbuzovala u lidí nejsilnější emoce. Tom Cruise se vrací ke své roli Mavericka a coby (teď už) stíhačský děda se (stále) klukovskou duší dává vzpomenout na filmový hit Top Gun, který v roce 1986 pomohl nastartovat jeho kariéru. Nostalgii v tehdejším i letošním Top Gunu vyvolává také sborový přednes vypalovačky Great Balls of Fire od rokenrolového klasika Jerryho Leea Lewise, který se premiéry druhého dílu dožil a až po ní zemřel v požehnaném věku 87 let.
Vojtěch Rynda
Pokračování 7 / 29
Nejaktuálnější inscenace roku
Konec rudého člověka v pražském Divadle v Dlouhé měl premiéru již začátkem března, avšak účinky této inscenace zatím nic nepřekonalo. Připomeňme fakta: podle běloruské nositelky Nobelovy ceny za literaturu Světlany Alexijevičové sepsal slovenský autor Daniel Majling svébytnou hru na čechovovském půdoryse o rodině sovětského majora. Tu nastudoval režisér Michal Vajdička s mimořádnými hereckými výkony souboru v Dlouhé. Před necelým rokem se člověk mohl uchechtat, ale dneska? Nevím, nevím. Sarkastický škleb zůstává, výsměch mýtu o široké ruské duši zasahuje neomylně. Jak se ale smát kolektivní paranoii ruského národa, jehož víra ve vlastní vyvolenost je nebezpečná jako výduť na mozku?
Richard Erml
Pokračování 8 / 29
Pokémonský vítěz roku
Prvního dubna 1997 se hlavní hrdina japonského kresleného seriálu Pokémon Ash Ketchum vydal na dlouhou cestu: chtěl se stát nejslavnějším trenérem pokémonů. Tehdy dostal svého prvního pokémona Pikachu, žlutou elektrickou myš a maskota celé kreslené série; jejich společná dobrodružství hltají diváci už 25 let. Počet původních 151 pokémonů za tu dobu nabobtnal až na současných 1008. Celá franšíza je navíc výdělečnější než kultovní ságy Star Wars nebo Harry Potter – kromě seriálu i díky populárním kartičkám nebo videohrám. A letos v listopadu, ve 1217. epizodě, Ash Ketchum konečně naplnil svůj sen a vyhrál mistrovství světa pokémonů! Po dvou a půl dekádě tak dostál slovům úvodní znělky z konce 90. let: „Já chtěl bych být ten nejlepší, jak nikdo přede mnou…“ Blahopřejeme!
Jakub Švejkovský
Pokračování 9 / 29
Nejodvážnější divadelní počin
Česká verze kultovní rockové broadwayské show Hedwig a její Angry Inch, jež se v pražské Malostranské besedě hraje od února 2022, předběhla svou dobu. Inovativního titulu, který má – svou hudební kvalitou i dramaturgickým tahem na branku – potenciál vyprodávat velké sály, si jasnozřivě všimli odborníci, když jej odměnili dvěma letošními nominacemi na Cenu Thálie a jednou na Cenu Divadelních novin. V titulní roli ženy, v niž se změnila z muže, aby mohla uprchnout z východního Berlína, se představil herecky i pěvecky přesný Roman Tomeš. Jeho Hedwig je nekorektní, sprostá, urážející, okouzlující a dojemná zároveň. V režii a překladu debutujícího Pavla Košatky jde o unikátní divadelní počin, žánrově trochu stand-up, trochu muzikál a trochu rockový koncert; zrát bude jako víno.
Veronika Bednářová
Pokračování 10 / 29
„Božský“ soundtrack roku
Skladateli a dirigentu Josefu Myslivečkovi se v Itálii, kde v druhé polovině 18. století žil a působil, podle posledních výzkumů nikdy nepřezdívalo Il divino Boemo, božský Čech, a scenárista a režisér Petr Václav v titulcích životopisného filmu o něm to „divino“ stejně škrtl, ale úchvatné árie ze snímku nazvaného prostě Il Boemo k nebeským výšinám přesto nezadržitelně stoupají. Soundtrack Il Boemo nahrálo se sólisty jako Philippe Jaroussky, Simona Šaturová nebo Emőke Baráthová prestižní těleso Collegium 1704 pod vedením Václava Lukse, který na snímku působil také jako hudební poradce. Nahrávka by měla začátkem příštího roku vyjít na labelu Erato, spadajícím pod společnost Warner Classics, film, který si světovou premiéru odbyl při ovacích vestoje na áčkovém mezinárodním festivalu v San Sebastiánu, je za Českou republiku vyslán na Oscary. Držíme palce!
Vojtěch Rynda
Pokračování 11 / 29
Slovo roku
Slovem roku 2020 byla pro tým redaktorů amerického slovníku Merriam-Webster pandemie a loni zvítězila vakcína, jejich britští kolegové z Cambridge Dictionary vybrali před dvěma lety karanténu a za rok 2021 pevnost (názorovou). Letos se oba slovníky odpoutaly od covidové minulosti, a zatímco druhý zmíněný zvolil slovem roku 2022 homer (tedy lidově home run, a pokud jste nehráli hru Wordle, neptejte se proč, případně si vysvětlení volby homeru vygooglujte, je to fakt složité), ten první vybral gaslighting. To je, jak vědí hlavně psychologové a fanoušci filmu Plynové lampy (1944), výraz pro formu psychické manipulace a citového zneužívání, zejména v nerovném partnerském vztahu muže k ženě („Je to všechno jen v tvé hlavě, víš?“). O vítězství rozhodly údaje o vyhledávání a jejich meziroční nárůst; počet vyhledávání gaslightingu se za posledních dvanáct měsíců zvýšil o 1740 %.
Kateřina Kadlecová
Pokračování 12 / 29
Nejlechtivější scény
Bílý lotos, Euforie, A jak to bylo dál, Minx, Pam a Tommy… Všechno to jsou naprosto rozdílné seriály, přesto mají jedno společné: odvážnou mužskou nahotu. Abychom byli ještě konkrétnější, tento rok jsme málem nemohli zapnout televizi bez toho, aby se v ní někomu nehoupal odhalený penis. Zatímco u některých titulů internet hlavně řeší, zda je penis skutečný, či umělý (spoiler alert, většinou je takzvaně nasazovací), některé nové filmy s nahými muži pracují důmyslněji, ať už jde třeba o Nejhoršího člověka na světě, nebo Red Rocket, kde má nahota až katarzní účinek. V Česku jít „na Adama“ ještě pořádně neumíme, jak ukázaly třeba letošní nečekaně cudné Hranice lásky, trend je ale jasný. A producenti mají další starost, jak svůj projekt pořádně „vybavit“.
Honza Škoda
Pokračování 13 / 29
Báseň roku
Po loučích, jež tváře nasvítily rudě
po mrazivém tichu v zahradách
po agónii na skalnaté půdě
hulákání a pláč
žalář a palác a ozvěna
hromu zjara nad vzdálenými horami
Ten, jenž žil, je teď mrtev
My, kdož jsme žili, teď umíráme
poměrně trpělivě
V říjnu vydaný nový český překlad sto let staré klasické básnické skladby tuzemské čtenáře velmi zasáhl. Vůbec není běžné, že by se dnes knížka poezie tiskla v bezmála třítisícovém nákladu, který se navíc během čtvrt roku vyprodal a muselo se dotiskovat. K potvrzení toho všeho Pustá země Thomase Stearnse Eliota získala v populární anketě Kniha roku Lidových novin druhé místo. Překladatel Petr Onufer zvládl svou práci špičkově. Je dobré připomenout si hrůzy první světové války očima umělce a nahlédnout jinak (stejně?) smutnou a nespravedlivou válku na těžce zkoušené Ukrajině. Výše citované verše pocházejí z finálního, pátého zpěvu – Co řekl hrom.
Kateřina Kadlecová
Pokračování 14 / 29
Architektonická publikace roku
Architektura 58–89 je oslavou československé předrevoluční architektury, oborovým „Who is Who“ šedesátých až osmdesátých let dvacátého století. Týmu kolem nakladatelství BiggBoss se pod supervizí rappera a výtvarníka Vladimira 518 ve dvou svazcích o váze téměř šesti kilogramů na přibližně čtrnácti stech stranách podařilo dát dohromady texty třicítky autorů, které do dobového kontextu zasazují tvorbu čtyřiceti architektů a architektonických skupin. Vzhledem k tomu, že první vydání je beznadějně vyprodáno, ač bylo v prodeji za dva a půl tisíce korun, doporučujeme se poohlédnout po bazarech a dalších alternativních prodejních místech.
Marek Gregor
Pokračování 15 / 29
Undergroundový odchod roku
Posledního října odešel indián pražského androše Michal Ambrož (1954–2022). Večer, v den Michalova pohřbu, se na tryzně v hospodě Na Slamníku sešla spousta sirotků té zvláštní doby, o níž se už dávno vžilo rčení, že kdo ji zažil, nemůže si ji pamatovat. Hrály tam současná Garáž s Tondou Ducháčkem a posmrtná Jasná páka s Davidem Kollerem. Páka byla kapelou zvláštních paradoxů: vznikla v roce 1980 se zpěvákem Dádou Albrechtem (i ten se přišel s Michalem na Slamník rozloučit), ale první studiovou Černou desku skupina vydala až o čtyřiatřicet let později. Tak se tam nahoře, Michale, měj a na svý další kamarády (o pár dní později zemřela i tvá žena Markéta, rozená Vojtěchová) si ještě chvilku počkej. My si tady zatím budeme pouštět klasický Špinavý záda nebo novější Konec nočních toulek.
Marek Gregor
Pokračování 16 / 29
Nejbolestivější havárie
Když v Česku točí Hollywood, rádi o tom píšeme, hodně se to čte a pak jsme všichni také s hrdostí zvědaví na výsledek. U filmu The Gray Man to platilo dvojnásob. Natáčení nejdražšího filmu Netflixu uzavřelo Holešovice, náměstí Republiky i nábřeží u Vltavy kvůli rozsáhlé honičce tramvaje a několika policejních aut. To vše vyvolalo dojem, že na malé obrazovce uvidíme něco velkolepého, u čehož zezelenají závistí i James Bond s Ethanem Huntem. Výsledkem však bylo odporně nasnímané a sestříhané béčko, jehož zvraty by působily trapně zastarale i v devadesátých letech. Je fajn, že Hollywood za české služby utratil více než 700 miliónů korun, to už ale nemůže být důvod k unisono potlesku, když tady v troskách bankovního domu u Palladia hoří hlavně elementární vkus.
Honza Škoda
Pokračování 17 / 29
Rodinné stříbro 2.0.
Letošní, 56. ročník Mezinárodního filmového festivalu Karlovy Vary se poprvé po třech letech konal bez opatření souvisejících s covidem a v běžném termínu na začátku července; proběhl bez zaškobrtnutí. To je samo o sobě skvělá zpráva. Ty tři roky však nelze jen tak přeskočit: možná dokonce urychlily změny, ke kterým by v audiovizuálním průmyslu došlo tak jako tak, a letošní festival je samozřejmě reflektoval. Na přehlídce se změnily soutěžní sekce i majetková struktura, rozběhla se naplno filmová platforma KVIFF.TV, mimo ni se (doslova) o slovo přihlásila nová generace filmařů v čele se Šimonem Holým, tématem se právem staly ekologie a udržitelnost. Symbolicky v roce úmrtí dlouholeté umělecké šéfky Evy Zaoralové (1932–2022) stojí varský festival, naše české rodinné stříbro, na začátku nové etapy a zdá se dobře připraven.
Veronika Bednářová
Pokračování 18 / 29
Skokan roku (doslova)
Kulometně rychlý, zajímavý rok má za sebou soubor nového cirkusu La Putyka, jehož inscenace dokážou vtipem, pohybem a nezjednodušeně reflektovat tragická témata současnosti. V únoru po invazi na Ukrajinu se principál Rosťa Novák ml. spojil s Kyjevskou akademií divadelního a cirkusového umění a pozval tamní studenty do Prahy. Tak vznikly dva díly inscenace BOOM; „druhý“ BOOM se hrál celý srpen na festivalu Fringe ve skotském Edinburghu, v prestižním sále a s pětihvězdičkovými recenzemi. Další náročný projekt, Cesty, se pak vrátil do pražského stanu Azyl 78 už se šestnácti účinkujícími ukrajinskými teenagery – a také zahajoval letošní festival Colours of Ostrava. Ve zmíněném Edinburghu se hitem stala i další laputykovská inscenace „běžců životem“ Runners. Domovská scéna pražských Jatek78 pak v prosinci představila premiéru Senses. Dramaturgický plán i program do konce června už jsou hotovy… Jednoduše divadelní sezóna, na kterou se nezapomíná.
Veronika Bednářová
Pokračování 19 / 29
Vltavská filharmonie, soutěž desetiletí
Moderní život metropolí definuje vedle kvality bydlení nebo dopravní infrastruktury bezpochyby i kvalitní nabídka kulturního vyžití. Praha na svou první porevoluční, kultuře věnovanou budovu financovanou z veřejných prostředků stále čeká. Máme v paměti, jak neslavně skončila soutěž na novou budovu Národní knihovny na Letné (2008) i jak v den, kdy do Národní galerie měla přijít dotace na vyhlášení soutěže na rekonstrukci Veletržního paláce (2019), byl tehdejší ministrem kultury Antonínem Staňkem na hodinu vyhozen generální ředitel Jiří Fajt. Proto je až neuvěřitelné, že se po desetiletích příprav podařilo zrealizovat a bez větších protestů také vyhlásit vítěze kvalitně mezinárodně obsazené soutěže na architektonický návrh Vltavské filharmonie u metra Vltavská.
Marek Gregor
Pokračování 20 / 29
Sbohem a šáteček. Nebo ne?
Umět dobře zakončit něco, s čím se nechceme loučit, je sakra těžký úkol; o to větší potlesk posíláme scenáristům do zámoří. Hned tři kultovní série totiž letos předvedly takové finále, že by se podle nich mělo vyučovat. Závěry Volejte Saulovi (pět řad), Stranger Things (čtyři řady) a Ozarku (čtyři řady) připravily fanouškům dokonalé emoční bakchanálie a kromě toho, že o nich pak ještě dlouho diskutovali, mnozí dostali chuť na pokračování. A tak zatímco tvůrci Ozarku zůstávají neoblomní a žádné další díly neplánují, producent Volejte Saulovi nevyloučil filmovou verzi, a ke Stranger Things už dokonce vzniká pátá sezóna. Bude prý definitivně poslední, ale pro jistotu se plánuje i filmový spin off. Aneb werichovské „nikdy nic nikdo nemá míti za definitivní“ platí i za oceánem.
Tereza Spáčilová
Pokračování 21 / 29
Ohrožení roku
Dvanáctého srpna pobodal před přednáškou ve vzdělávacím centru městečka Chautauqua v americkém státě New York čtyřiadvacetiletý americký občan libanonského původu Hadi Matar spisovatele Salmana Rushdieho. Proslulého literáta po převozu na JIP připojili na plicní ventilátor, nemohl mluvit, měl probodnutá játra, oslepl na jedno oko, ochrnula mu ruka – jedna z patnácti zasazených ran mu přeťala nervy. To vše kvůli fatwě z roku 1989, již nad ním íránský ájatolláh Chomejní vyhlásil poté, co Rushdie v románu Satanské verše vylíčil (ve snových pasážích) pochybení proroka Mohameda. Útok na svobodu slova se nezdařil a Salman Rushdie žije, ač veřejnost neví, zda je dosud v nemocnici a kde se vůbec momentálně nachází. Nakladatelství Paseka před necelým měsícem vydalo v překladu Dominiky Křesťanové jeho dosud poslední román; Quijote je na Man Bookerovu cenu nominované alternativní převyprávění Cervantesovy klasiky. Recenzi díla čekejte v Reflexu v následujících týdnech, Nobelovu cenu pro jeho autora (konečně, možná) o něco později.
Kateřina Kadlecová
Pokračování 22 / 29
Barva pro rok 2023
Firma Pantone v prosinci každoročně oznamuje barvu roku, jež vyjádří náladu následujících 365 dní, zazáří na přehlídkových molech a v honbě za trendy si ji rádi natřeme po zdech i na nehty. Pro letošek designéři Pantone Color Institutu vůbec poprvé navrhli za tímto účelem úplně nový odstín, Pantone 17-3938 Very Peri čili barvínkovou modř (periwinkle blue), rok 2023 ovšem rozzáří energická Viva Magenta 18-1750, barva fuchsiová slušící zejména nám brunetám a stojící jen krůček od purpurové. Ano, také se divíme, že náladu příštího roku mnohem lépe nevystihuje černá jako hrob nebo temně šedá a že Pantone zvolilo „statečnou a nebojácnou, energickou barvu, jejíž veselost vybízí k radostné a optimistické oslavě“. Že by skutečně nadešla doba, kdy jako lidstvo „začneme psát nový příběh“? Viva Magenta!
Kateřina Kadlecová
Pokračování 23 / 29
Evropský film roku
Chytrý, vtipný a až mrazivě výstižný: švédský režisér Ruben Östlund natočil film, jenž uspokojí rovným dílem hledače poselství i nezávazné zábavy. Film, který skrze panoptikum pasažérů luxusní jachty servíruje nejen dokonalé podobenství společnosti, ale i jeden z nejextrémnějších diváckých zážitků v podobě prozvracené večeře, při níž padají příbory i masky. Švédský zázrak nese jméno Trojúhelník smutku, do českých kin na něj přišlo přes 70 000 diváků a vyhrál Cenu Evropské filmové akademie (EFA) pro nejlepší film. EFA ocenila i Östlunda coby nejlepšího režiséra a scenáristu a také chorvatsko-dánského herce Zlatka Buriće; jeho rozhovor s analýzou „zvracecí“ scény najdete na reflex.cz.
Tereza Spáčilová
Pokračování 24 / 29
Seroš roku & další kriminálky
Když Česká televize rozjížděla kampaň k novému krimiseriálu Devadesátky, nebyla si ještě vědoma, jaké divácké terno má v rukách. Spíš než na personální propojení s Případy 1. oddělení, kterým Devadesátky časově předcházejí, se PR oddělení tehdy zaměřovalo na tutlání faktu, že v seriálu půjde o takzvané orlické vraždy. Devadesátky se nicméně vyšplhaly na fantastickou sledovanost 2,2 miliónu diváků na díl. Jen o málo menší čísla dělala o půl roku později třetí řada „Případů“. Pod oběma seriály je podepsaná režisérská dvojice Michal Blaško a Peter Bebjak. Blaško v roce uvedl ještě rovněž skvěle sledovanou minisérii Podezření a celovečerní debut Oběť, vyslaný za Slovensko na Oscary, obojí s kriminálními zápletkami. Bebjak pro ČT natočil letošní vánoční pohádku Krakonošovo tajemství – a nebyl by to on, kdyby i v ní nešlo o zločin. Tihle dva nám už ukradli desítky hodin času!
Vojtěch Rynda
Pokračování 25 / 29
Nejoriginálnější rozloučení
Swingující jazzman, světově uznávaný dirigent, šéf symfonických orchestrů ve čtyřech zemích světa. Jeho jedenáctiletý pracovní pobyt v anglickém Liverpoolu se stal pro českou vážnou hudbu přelomovým, jeho dirigentská práce zvedla v Británii a posléze i v USA nadšený zájem o české skladatele. Noblesní Libor Pešek zemřel 23. října letošního roku, a protože si nepřál pohřeb, 6. prosince se v Obecním domě jen pro něj konal Koncert pro Libora v podání Českého národního symfonického orchestru pod vedením dirigenta Petra Altrichtera. Díla Antonína Dvořáka, Josefa Suka, také Rapsodie v modrém George Gershwina, nakonec When I Fall in Love s křídlovkou šéfa ČSNO Jana Hasenöhrla… Jen pár rodinných fotografií a krátkých videí, jak se bezstarostně prochází Prahou… Bylo to rozloučení smysluplné, protože s emotivní hudbou a plným sálem; přesně v jeho duchu.
Veronika Bednářová
Pokračování 26 / 29
Taneční hrdinka roku
Kanadská tanečnice Louise Lecavalierová, jež se svým sólem Stations vystoupila na festivalu Tanec Praha, má elán, fyzičku a výdrž, které by jí mohl závidět leckdo, kdo má v rodném listu o třicet let míň. Louise se narodila v roce 1958 v Montrealu a z jeviště ji nedostaly ani potíže s kyčlemi. Její štíhlé tělo ve Stations maká v extra rychlém tempu, chvílemi se hýbe až freneticky a rozhodně nepolevuje. „Let’s keep going,“ řekla v jednom rozhovoru ke vztahu ke svému tělu a práci. Zkrátka je třeba pokračovat. A žádné kňourání, dodáváme s odkazem na tuhle nádhernou bořitelku věkových předsudků.
Jana Bohutínská
Pokračování 27 / 29
Muzejní rekonstrukce roku
Po čtyřleté rekonstrukci se 28. října 2022 znovu otevřelo Armádní muzeum Žižkov. Na téměř pěti tisících metrech čtverečních je k vidění přes sedm tisíc sbírkových předmětů od dávné minulosti až po současnost. V sedmi samostatných částech jsou zmapovány vojenské dějiny českého území od počátků až po dnešek, značný prostor je také věnován české státnosti, některé vzácné exponáty nevyčíslitelné hodnoty dosud vystaveny nebyly. V expozici věnované zahraničním operacím nechybí ani speciální vydání Reflexu z roku 2013 pro české vojáky v Afghánistánu. Citlivá rekonstrukce muzejních budov navíc získala titul Stavba roku 2022.
Hana Benešová
Pokračování 28 / 29
Nejvelkolepější terapie
Do Prahy dorazil na vrcholu kariéry, přesto působil, že se chce vlastně komorně a terapeuticky vypovídat. Ať už je současná vlna introspekcí celebrit kalkulem, či nikoliv, o koncertu rappera Kendricka Lamara se rozhodně nemluvilo šeptem. Muž, jenž za svoji desku Damn získal Pulitzera, přijel představit album Mr. Morale & the Big Steppers. Stvrdil pověst performera překračujícího škatulky, tajemného konceptuálního umělce, jehož kroky i texty lidé neustále analyzují. Pražská show s projekcí na obří krychli působila civilně, ačkoliv se Lamar postupně přibližoval s tanečníky blíž středu arény, kde mu v plastovém stanu udělali covid test, aby pak vysekl jeden ze svých bangerů Alright z desky To Pimp a Butterfly. I v Praze rezonovalo jeho poselství, že všechno bude nakonec v pohodě.
Honza Škoda
Pokračování 29 / 29
KVIFF.TV, dárek roku
KVIFF.TV, mimochodem jediná platforma v České republice, kde je možné vidět třetí řadu Království/Exodus Larse von Triera, dala letos dohromady knihovnu úctyhodných 522 celovečerních filmů, vybraných dramaturgickým týmem karlovarského festivalu. Vaši blízcí tak mohou pod stromečkem nebo k Novému roku najít buď jeden konkrétní snímek, nebo rovnou měsíční či roční předplatné. Na KVIFF.TV vás čekají čerstvé filmové novinky, ale i kultovní klasiky prověřené časem, filmy od ikonických režisérů i mladých talentovaných tvůrců. Některé z vybraných snímků si svou českou premiéru odbyly právě ve Varech, a pokud jste to nestihli, je KVIFF.TV důstojná náhražka. Veškerý obsah, samozřejmě ve vysoké obrazové kvalitě, najdete s titulky a bez reklam.
RED
