Jedna z nejvýznačnějších izraelských prozaiček, CRUJA ŠALEVOVÁ (63), narozená v kibucu Kineret nedaleko Tel Avivu, píše nádherné knihy o lásce, které rezonují po celém světě. Byly přeloženy do mnoha jazyků a oceněny řadou literárních cen. U nás zatím vyšel pouze Milostný život (2003) a před pár týdny konečně i částečně autobiografický román Bolest. Hlavní hrdinka, úspěšná ředitelka jeruzalémské základky Iris, v něm – stejně jako Cruja Šalevová – trpí bolestí po zranění nohy, které před lety utrpěla při teroristickém útoku.
V březnu roku 2004 jste měla přiletět na Festival spisovatelů Praha, ale v lednu téhož roku jste byla zraněna při teroristickém útoku na jeruzalémský autobus číslo 19. Jak to tehdy bylo?
Pamatuji si, jak jsem ležela v posteli, v bolestech, moje tělo napůl vzhůru a napůl spící. A byla jsem tak smutná, že nemůžu do Prahy! Když se to stalo, byla jsem při psaní své čtvrté novely v nejlepším. Ten den jsem dovedla syna do školy a slíbila mu, že ho odpoledne vyzvednu a půjdeme na pizzu. Před odchodem domů jsem si sedla asi na deset minut v parku, abych si napsala pár poznámek a promyslela, kterou cestou jít – v té době bylo v Jeruzalémě opravdu nebezpečno. Zvolila jsem cestu špatnou. Když autobus vedle mě vybuchl, vylétly z něj hořící trosky. Nemohla jsem pokračovat v chůzi, viděla jsem kolem sebe lidi, kteří hořeli a křičeli, dvanáct z nich zemřelo, desítky byly zraněny… V nemocnici jsem byla dlouho. Šest měsíců jsem nemohla psát ani číst. Jako by po tom, co jsem viděla, nemělo smysl psát dál. Vlastně jsem neměla co říct. Asi se ze mě stal jiný člověk. Byl to velký šok.
Co vám pomohlo?
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM.
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
