4 + 4 dny v pohybu, které se letos uskuteční od 9. do 26. září, se z původní přehlídky pohybového divadla postupně rozvinuly v široce rozkročený site specific projekt. Festival založil Pavel Štorek (53) společně s Denisou Václavovou, když v roce 1996 přivezl do pražské Roxy několik divadelních představení, která rok předtím potkal v rozbombardovaném Sarajevu.
Čtyři dny od té doby zavítaly do řady pražských lokací: počínaje Starou čistírnou odpadních vod v Bubenči přes Tyršův dům, budovy bývalého Federálního shromáždění ČSSR nebo Mezinárodního svazu studentstva, karlínská kasárna až po Novou strašnickou školu, kam se festival, tentokrát na celých 18 dní, vrací po loňském, covidem přerušeném ročníku.
Pražský prostor Roxy byl před pětadvaceti lety řádně vybydleným experimentálním prostorem. Proč jste začali zrovna tam?
Už pár let předtím jsem Linhartově nadaci občas nabízel naše autorská představení s Martinem Zbrožkem. Čas od času jsme tam hráli, ale nic moc. Až najednou bylo všechno jinak. Řekl jsem Denise (Denisa Václavová, tehdejší produkční Roxy; pozn. red.), že na Balkáně, kde jsem byl s Člověkem v tísni, jsem viděl skvělá představení a že je musíme přivézt do Prahy. Nakonec se během čtyř dnů – odtud název – odehrálo asi deset představení a s Denisou jsme se domluvili, že v tom musíme pokračovat.
V roce 1998 se 4 + 4 dny poprvé stěhovaly – do Staré čistírny odpadních vod v Bubenči.
Měli jsme zpočátku strach, že na místo, které je na periférii, nikdo nepřijde. Přišli. A nejen proto, že tam s námi vedle spousty dalších herců a muzikantů začala spolupracovat i Markéta Černá (třetí do party pořadatelů festivalu; pozn. red.). Důležité bylo, že po technické stránce nás podporovali z Divadelního ústavu z Amsterdamu a z Moving Academy of Performing Art (MAPA). I díky nim jsme přivezli několik holandských souborů, třeba Griftheater, jež společně se sdružením mamapapa připravily skvělý projekt do sklepení čističky.
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM.
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
