nahoru

Díky za ten večírek: Vladimír Mišík, kníže letenský, končí s veřejným vystupováním

RADEK DIESTLER18. dubna 2021 • 18:15
Díky za ten večírek: Vladimír Mišík, kníže letenský, končí s veřejným vystupováním
foto: Profimedia.cz

Vladimír Mišík se ve svých čtyřiasedmdesáti letech rozhodl ukončit koncertní činnost. Je to mrzuté, leč pochopitelné. Jakkoli toto rozhodnutí respektujeme, nebrání nám to projít zpěvákova památná vystoupení, z nichž některá můžeme směle označit za – řečeno slovy jednoho politika slovenského původu, spočívajícího na smetišti dějin (ale nejásejte předčasně, mluvím o Vasilu Biľakovi) – „milníky jeho života“.

Máme to štěstí, že se k některým můžeme vracet, jelikož tak jako ve světě i v Česku kvete záliba v pořizování, šíření a sbírání neoficiálních koncertních záznamů, alias boot­legů. Někteří umělci je nemají rádi, protože často nejsou zvukově dokonalé a občas na nich spadne pod stůl nějaká ta nota. My, na druhé straně barikády, to chápeme, ale to je asi tak všechno. V našich podmínkách tato boot­legová mánie nikdy nedospěla do tak výstředních rozměrů jako v případě Boba Dylana, jehož fanoušci dokumentují každé veřejné vystoupení Mistra a každé cikánské géčko, které při nich zmáčkl (i když tuzemští příznivci písničkáře Oldřicha Janoty se tomuto ideálu dost blíží).

Vladimír Mišík není výjimkou. Na sedm oficiálně vydaných koncertních záznamů (jeden s Mata­dors, zbytek s Etc… nebo proměnlivými sestavami volného sdružení Čundrground) připadá několik desítek bootlegů, jež kolují mezi fanoušky, někdy vybavené vlastními obaly, skoro jako regulérní alba. Nejstarší pocházejí z roku 1968, poslední mně známý je z krátké pauzy mezi lockdowny loni v létě.

Jejich studium poskytuje podobné kratochvíle, jaké zdejším historikům nabízelo studium různých verzí Starých letopisů českých neb legend o prvních přemyslovských knížatech. Sledování dějinných proměn, dejme tomu, písně Sladké je žít může vypadat jako hobby uhozené, až šílené, ale vysvětlujte to těm, kteří mu propadli!

Teď je ale potřeba vydat se časoprostorovými dveřmi o padesát a něco let do minulosti.

 

1) The Matadors Top Show: Zjevení, Lucerna, 29. dubna 1966

Klub Olympik, v šedesátkách pupek a mozkové centrum pražského beatového dění, uspořádal v Lucerně večer k vyhlášení výsledků své výroční ankety o nejpopulárnější beatové osobnosti uplynulého roku. Na programu byly skupiny, jejichž členové dominovali jednotlivým kategoriím ankety. Jako hosté pak vystoupili – při svém teprve třetím vystoupení na půdě ČSSR – The Matadors, velká neznámá, která doposud pilovala repertoár a projev na půdě německé, arciže východní. Jejich set v Lucerně byl triumf, na tom se shodují všichni, kdo to zažili. Český bigbít získal ten večer jednu z nejtěžších vah, jež pak zásadně ovlivňovala vývoj téhle hudby u nás další dva roky.

Nahrávka: neexistuje. Ale Matadors s Mišíkem si můžete poslechnout na CD, které vyšlo jako příloha ke knize Aleše Opekara Matadors – Beatová aristokracie z Prahy. Nahrávka pochází z klubu Olympik z června 1966, a jak je zvukově pekelná, tak je roztomilá.

 

Premium

Přečtěte si pokračování článku s předplatným Premium

Získejte neomezený přístup již od 49 Kč měsíčně




Diskuse ke článku