nahoru

Krvavý podzim 1938: Jiří Padevět líčí peklo v pohraničí

Jaroslav Šajtar28. ledna 2021 • 18:10
Krvavý podzim 1938: Jiří Padevět líčí peklo v pohraničí
foto: Archiv nakladatelství Academia

Třebaže při příležitosti 80. výročí mobilizace československé armády a následného přijetí potupného mnichovského diktátu vyšla celá řada vesměs vydařených publikací, zájem o danou epochu neustává.

Pražské Nakladatelství Academia vyšlo tomuto interesu vstříc a hned úvodem je třeba konstatovat, že objemná, bezmála šestisetstránková kniha KRVAVÝ PODZIM 1938 Jiřího Padevěta představuje to nejlepší, co na tak ožehavé téma dosud vyšlo. Autor, jenž je od roku 2006 ředitelem Nakladatelství Academia a za Průvodce protektorátní Prahou, poctěnou jako Slovník roku 2013, obdržel roku 2014 cenu Magnesia Litera, opět dostál své pověsti precizního odborníka.

Roztrhané Československo

V průvodci se zaměřil na známá, ale také téměř zapomenutá místa spjatá s útoky henleinovců a Sudetoněmeckého dobrovolnického sboru (SdF) na československé ozbrojené složky a civilisty během žhavého podzimu osudného osmatřicátého roku. Neomezil se při tom jenom na vylíčení okupace odtržených území, nýbrž badatelské úsilí zaměřil i na pokračující teror, soustředěný zejména proti Židům, Čechům a německým antinacisticky smýšlejícím osobám.

Padevětově pozornosti neuniklo ani řádění polských diverzantů a pravidelné armády Rzeczypospolité na Těšínsku, Slovensku a Podkarpatské Rusi. Československé území tehdy totiž nebylo trháno jen hitlerovským Německem, ale spolu s ním také beckovským Polskem, které se již necelý rok nato samo stalo obětí německé agrese, a horthyovským Maďarskem, jež se na základě vídeňské arbitráže zmocnilo jižních částí Slovenska a Podkarpatské Rusi, o něž přišlo na základě Trianonské mírové smlouvy, v Maďarsku dodnes pokládané za národní katastrofu.

Francie sladká, hrdý Albion... 

Podrobná kniha je nabita unikátními fotografiemi, přehlednými mapkami a pohnutými osudy dnes téměř neznámých aktérů vzrušené doby. Lidem majícím tendenci neustále zlehčovat československé oběti připomeňme opomíjený fakt, že podle díla Jiřího Plachého Nástin personálních ztrát československé armády v době od 21. května 1938 (kdy začala částečná mobilizace naší branné moci; pozn. J. Š.) do 31. března 1939 zahynulo ze všech příčin, tedy nejen následkem bojů, ale i včetně sebevražd, poprav atd., 562 našich vojáků. To je víc, než kolik padlo spojeneckých vojáků během operace Pouštní bouře proti Iráku Saddáma Husajna.

Autor nastavil všem dalším publicistům zabývajícím se přelomovými událostmi temného, a jak dokládá na podkladě nezvratných skutečností, rovněž krvavého podzimu 1938 laťku hodně vysoko. Knih tohoto druhu, navíc graficky mimořádně zdařilé, je zapotřebí jako soli. Padevět zároveň vzdal hold všem příslušníkům naší tehdejší branné moci, kteří ani v ponuré atmosféře, kdy se od nás odvrátila „Francie sladká i hrdý Albion“, neklesli na mysli a zůstali doslova a do písmene do posledního dechu věrni přísaze.

Jaroslav Šajtar




Diskuse ke článku