Nebo jiný příklad. I ministryně Jana Maláčová v nedělních Otázkách Václava Moravce zmiňovala, že ČR trápí nedostatek bytů, zejména velká města, jako je Praha, Plzeň či Brno. Uvedu v této souvislosti jeden signifikantní aktuální příklad právě z Brna. Je zde jedno relativně ideální místo pro výstavbu nových bytů: bývalé zahrádky, dnes džungle náletových dřevin, odpadky, občas bezdomovci ve stanech. Avšak místní „starousedlíci“ z paneláků – za podpory zelené starostky městské části – křičí: My zde novou výstavbu nechceme, my se nechceme dívat na domy, my máme právo na výhled do zeleně.
Ale dám krk za to, že kdyby se jich ptali v nějakém průzkumu ohledně bytů a dostupnosti bydlení, budou spílat politikům, proč se staví málo bytů. „Politici, co děláte s bytovou krizí? Kde budou bydlet mladé rodiny? Ale u nás nám to nestavte.“
Další ukázkovým příkladem jsou legendární Fridays for Future – studenti a studentky rádi a často demonstrují, jak se má chránit příroda a globální klima, ale když jim řeknete, že by neměli létat letadlem na levné letenky či jezdit auty, oboří se na vás, že přece mají právo poznávat svět a „zaprdění“ lidé, kteří nevytáhli paty z Česka, je přece nebudou poučovat o šetrnosti.
A takhle bychom mohli pokračovat do aleluja.
Jádro většiny problémů je v tom, že každý vidí to, co by měli udělat druzí, ale sám nad sebou a svým chováním se vážněji nezamyslí. A rozhodně to není problém jen Čechů, ale drtivé většiny lidí na světě. A obávám se, že tohle za nás nevyřeší (a ani vyřešit nemohou) žádní politici.
Autor je právník.
