Lék na pekelné parkování v Praze je jednoduchý, jen ho nikdo nechce použít | Reflex.cz
nahoru

Lék na pekelné parkování v Praze je jednoduchý, jen ho nikdo nechce použít

Filip Čermák7. listopadu 2019 • 20:30
Ilustrační snímek
Ilustrační snímek
• foto: 
Blesk:Daniel Černovský, CNC

Pražské modré parkování je jako mořský ježek. Nemá hlavu ani patu a kontakt s ním je většinou čisté utrpení. Před rokem se objevil závan naděje, když politici před volbami do zastupitelstva hlavního města připustili, že by metropoli slušela jednotná parkovací zóna namísto současných 11. Z toho ovšem není vůbec nic, naopak se přitvrdilo.

Modré zóny už pár let rostou jako houby po dešti. Nyní bude zamodřena i Praha 9 a rozšiřování proběhne na šestce a pětce. Tento vývoj podle všeho primátoru Hřibovi vyhovuje, jelikož o centralizovaném parkovacím systému už neslyšíme vůbec nic. Do toho již 14 dní probíhá pokus s daleko intenzivnějším odtahem vozů, které na rezidentní zóně stojí neoprávněně. Vypadá to, že věci se vyvíjejí přesně opačně, než se mohlo zdát loni na podzim. Škoda.

Já osobně nejsem žádný městský motofanatik. Je pravda, že párkrát jsem zajel autem do tři bloky vzdálené večerky, ale na mou obranu, u nás na Žižkově je všechno do kopce. Jinak se snažím být aspoň trochu eko-friendly a využívám MHD, svých nohou nebo kola. Jenže když s sebou táhnete tunu věcí nebo jste nachlazení, nevím, jestli v tramvaji trápíte více sebe nebo své okolí. Někdy se prostě auto ve městě hodí a hodil by se k němu i důmyslnější parkovací systém.

Není nutné zatracovat modré zóny jako takové. Díky nim vyrostla rezidentova šance najít místo někde v okolí svého činžáku. Až sem je to prima. Jenže mám pocit, že šmoulí parkovací systém opomněl jednu věc. Tu, že auta nebyla vymyšlena proto, aby stála jako dekorace před domem, ale aby jezdila.

Pokud nemířím mimo Prahu, ale pohybuji se s autem po městě, většinou nejezdím jen v rámci své čtvrti (tam přeci jen můžu dojít pěšky), ale beru auto právě proto, že mě čeká vetší vzdálenost. Jenže v jiné městské části musím platit. Takže platím za rezidentní parkování na několika frontách, což mi připadá absurdní. Pokud se na místě zdržím pár hodin, peníze za parkování jednoduše přeskočí náklady za projetý benzín.

Proto se pražští řidiči v posledních letech rozdělili na dvě skupiny. Na poctivé, kteří hledají bílé zóny a platí, a na pragmatické, kteří když vyjedou za hranice své čtvrti, parkují načerno. Spočítali si totiž, že je vyjde levněji zaplatit jednou za čas pokutu za pětistovku od SPZ šmírujícího ELTODO autíčka než platit při každém parkování 30 až 50 Kč za hodinu. Je to samozřejmě špatné řešení, ale hloupé nastavení si holt žádá hloupé činy. To samozřejmě říkám alibisticky, protože za parkování také nerad platím (dvakrát).

No, a tak si Praha žila ve své kocourkovské harmonii, kdy mnozí platící rezidenti znovu začali parkovat i za hranicemi své čtvrti, kde potřebovali, a to navzdory omezení. Tedy až do poloviny října, kdy se rozjela intenzivní odtahová akce slibující 50 zmizelých aut denně. Odtah za cca 2 tisíce a následné lovení auta po Praze už bolí mnohem více než pětistovka od radniční hybridní sojky donašečky. Navíc pokuta od ní vám přiletí mnohdy až za několik měsíců, takže letních auto hříchů litujete často až za mrazivých nocí.

Tato snaha mi připadá špatně zacílená. Naléhavá potřeba odtahovat v metropoli je, ale jinde. To trefně vystihuje Vít Čepický, řidič tramvaje a novinář v jedné osobě. Píše: „Výraznou překážkou přesné a rychlé městské dopravy je naprosto živelné parkování osobních automobilů, které Praha nezvládá efektivně řešit, a raději se zaměřuje například na – pro chod města marginální – špatné parkování v modrých zónách.“ Když sledujete modré zóny přes den, když se odtahuje, jsou většinou prázdnější. Zaplní se až večer po návratu lidí z práce. Odtah má přeci sloužit pro odstranění překážky, tedy když někdo blokuje dopravu, výjezd, stání pro invalidu…

Nyní si představme, že by v Praze byla jedna modrá zóna s výjimkou historického centra. Registrovaní rezidenti by mohli během dne parkovat na modré i v ostatních čtvrtích zdarma. Večer už pochopitelně ne. Toto by ulehčilo i lidem z městských částí sousedících s těmi, kde se platí. Ti momentálně, jak potvrzuje ročenka Technické správy komunikací, často doplácejí na parkování zdarma a trpí přemírou aut na úkor svých sousedů.

A tak modré zóny, jejichž smysl je ochrana parkovacích míst pro místní obyvatele, nakonec šikanují samotné rezidenty. Ti jsou izolováni ve svých rybníčcích. V tom sousedním musí buď platit, nebo riskovat pokutu, či hůř, odtah. A ačkoli po sjednocení zón volá několik radnic (nejhlasitější je Praha 4) a podle agentury STEM/MARK se nelíbí 70 % pražských řidičů, změna je v nedohlednu. Jedinou výhodou je to, že kvůli nesystematickému systému mnoho lidí v Praze na auto rezignuje a díky tomu se nám zde lépe dýchá. Jen to šlo zařídit i daleko lepší cestou. Jenže to bychom nemohli bydlet v Praze, ale v nějakém městě disponujícím funkčními primátory.

Filip Čermák




Diskuse ke článku

 

Nejčtenější komentáře
Články odjinud
Nejčtenější