Björn Höcke se narodil roku 1972 v Severním Porýní-Vestfálsku a profesí je učitel. Ve svém mládí byl členem Mladých křesťanských demokratů, ale následně se připojil k zakladatelům AfD. Pozornost připoutal například svými projevy na akcích hnutí Pegida. Asi nejznámější je jeho výrok, že památník židovských obětí nacistických zločinů v Berlíně uráží Německo a že by se Němci již neměli omlouvat za zločiny spáchané Němci za druhé světové války. „My Němci jsme jediní lidé na světě, kteří si v centru svého hlavního města postavili památník hanby,“ řekl doslova Höcke a uvedl, že Němci „musí ve své pamětní politice provést změnu o 180 stupňů“.
Podle německého zpravodajského webu Merkur.de Höcke také vyjádřil názor, že spojenecké bombardování německých měst za druhé světové války bylo válečným zločinem, a obhajoval některé z tezí známých z argumentace popírače holocaustu Davida Irvinga, který je znám nejen obhajováním nacistického režimu, ale také šířením lží o spojencích bojujících proti nacismu. Höcke se také zúčastnil vzpomínkové akce německých neonacistů při výročí bombardování Drážďan spojeneckým letectvem, informuje německý zpravodajský web Thüringische Landeszeitung.
Höcke se také vyjádřil o imigrantech v Německu jako o lůze (významově také lze z němčiny Gesindel přeložit jako chátra či havěť). Na to mu jeden z potomků imigrantů odpověděl: „Máma pracovala 50 let v továrně a byla tam jedinou ženou. Dostala asi 600 eur a zemřela na rakovinu. Díky této lůze jsem šel na univerzitu.“
Strana plná extremistů
O Höckem a jeho kontaktech s neonacisty a německými nacionalisty se v německých médiích hodně spekuluje na základě různých informací. Faktem je, že Höcke se prezentuje dosti nacionalisticky a vůči historii revizionisticky. To vše ovšem pro nás v České republice nemusí být vůbec nic dobrého. AfD je sice stranou velmi komplikovanou a složenou z různých frakcí a ideologických odstínů německého nacionalismu a konzervativismu, ale fakt, že v Durynsku přitáhl voliče člověk nepřímo obhajující nacistický režim, může být varováním do budoucna.
Pokud dnes v České republice někdo z českých vlastenců jásá nad vítězstvím Höckeho v Durynsku, měl by více uvažovat nad možným vývojem v budoucnu. Není to tak dávno, co vedoucí představitelé AfD označili odsun sudetských Němců z Československa za genocidu a zločin proti lidskosti (konkrétně například Alice Weidelová a Alexandra Gaulandaová) a dotazovali se, jestli bude německá vláda prosazovat odškodnění odsunutých Němců a zrušení diskriminačních Benešových dekretů. Politici AfD se mimochodem odvolávají na návrh prvního českého prezidenta Václava Havla, aby odsunutým Němcům bylo poskytnuto odškodnění a právo získat české státní občanství, což je dosti vtipné vzhledem k tvrdě nacionalistické pozici AfD vůči imigrantům v Německu.
Pokud si někdo myslí, že je to výjimkou, tak ho musím zklamat. V bavorské AfD je například významným členem jistý Jan-Ulrich Weiß, který šíří antisemitské mýty o světovládě Židů. Ještě pikantnější je kauza Dirka Hoffmanna, v té době okresního předsedy AfD Wittenberg, který označil izraelskou operaci proti teroristům v pásmu Gazy za stejnou jako holocaust spáchaný nacisty na židech. Přední člen AfD se tak vlastně zastal muslimských teroristů proti Státu Izrael. A perličkou je i jistý Kay Nerstheimer, který působí v AfD Berlín a obhajoval válečné zločiny německého nacistického režimu a jednotek SS vůči osvobozeneckým a partyzánským hnutím v Evropě. Obhajoval například povraždění italských civilistů v jeskyních Ardeatine jednotkami nacistické říše. Jak na to asi reagoval italský nacionalista Salvini? Pokud se o této obhajobě zločinů nacistů dověděl?
Co na to Václav Klaus?
Pro nás v České republice je také důležité vědět, že mnozí členové a sympatizanti AfD obdivují nacistické zločince a katy českého národa, například Reinharda Heydricha. Je to i případ předního politika AfD Bernda Pachala, který nejen obhajoval Heydricha, ale doporučoval ke studiu knihu předního anglického popírače holocaustu Douglase Reeda a zároveň označil politiku nacistického zločince Heydricha vůči českému národu za moudrou. „[Češi] na rozdíl od spojenecké propagandy a propagandy české exilové vlády požívali větší autonomie než za Habsburků, a navíc se výrazně zvýšila životní úroveň. V neposlední řadě to bylo dáno moudrou politikou říšského protektora Reinhardta Heydricha,“ tvrdí Pachala.
A výčtem představitelů AfD zpochybňujících bojovníky proti nacismu a snažících se je očernit a vykreslit jako horší než Němci bojující za nacismus bychom mohli obsáhle pokračovat. Osobně si myslím, že pokud je někdo opravdu českým či moravským vlastencem, tak si musí přiznat, že AfD u moci by nejspíše byla mnohem horší variantou než současná vláda bývalé komunistky Angely Merkelové.
Ovšem velmi varovným faktem je skutečnost, že lidé společensky známí svými revizionistickými a nepřímo i pronacistickými postoji vedou AfD v německých spolkových zemích a zároveň získávají přízeň mnoha německých voličů. Je dobré si poté položit otázku, jestli se opravdu Německo vyrovnalo se svou nacistickou minulostí. Právě rostoucí odhalování neonacistů v řadách AfD vede k tomu, že se na tuto stranu a zjišťování, jak moc je neonacistická, zaměřil Spolkový úřad na ochranu ústavy (BfV). Bylo by totiž velice vtipné a zároveň děsivé vidět za pár let německou vládu vedenou AfD, jak vůči České republice prosazuje sankce za nezrušení Benešových dekretů a neodškodnění sudetských Němců. Byl by to jistě dobrý knokaut bývalého prezidenta Václava Klause a mnoha dalších českých obhájců AfD.
