Současnou ústavní krizi zapříčinila i přímá volba prezidenta. Je načase uvažovat o návratu k volbě nepřímé | Reflex.cz
nahoru

Současnou ústavní krizi zapříčinila i přímá volba prezidenta. Je načase uvažovat o návratu k volbě nepřímé

Petr Kolman22. srpna 2019 • 14:45
Jiří Drahoš a Miloš Zeman se utkali ve druhém kole přímých prezidentských voleb v lednu 2018.
Jiří Drahoš a Miloš Zeman se utkali ve druhém kole přímých prezidentských voleb v lednu 2018.
• foto: 
ČTK, koláž reflex.cz

Michal Šmarda se nakonec rozhodl netrvat na svém vstupu do Babišovy vlády. Oddálil se tak stav, který patrně ještě nenastal nikde na světě, že by kvůli kandidátovi na ministra kultury padla celá vláda. Otázkou zůstává, zda byla v této vleklé kauze porušována Ústava. Porušil ji prezident Zeman skutečně svým předlouhým otálením se jmenováním Šmardy? Zatímco řada politiků a novinářů má ve věci jasno a v Zemanově postupu vidí do nebe volající ústavněprávní delikt, já si tím jist opravdu stoprocentně nejsem. Jedním si ale jist jsem: dnešní stav částečně zavinilo i zbrklé zavedení přímé volby prezidenta.

Pokud se do naší Ústavy důkladně začtete, zjistíte, že přiznává nezadatelné právo jmenovat ministry prezidentovi republiky, jenž ovšem nemůže nikoho za ministra jmenovat bez návrhu předsedy vlády, to je ostatně plně v souladu s osvědčenou liberálně demokratickou teorií brzd a rovnovah. Podle naší Ústavy premiérovo navrhovací oprávnění není a ani být v demokracii nemůže silnější než prezidentovo právo jmenovací. Můžeme se ovšem na prezidenta mračit za jeho dlouhotrvající prodlévání, které není – i dle většiny ústavních právníků – příliš v souladu v Ústavou. Prezident Zeman si zkrátka měl se svými kroky pospíšit.

Nicméně stěžejní otázka, zda prezident má či nemá povinnost podepsat každého kandidáta navrženého premiérem, není černobílá. Nota bene již prezident Václav Havel správně říkal, že prezident není automatický stroj na podpisy. Odhlédnu-li od osoby dnešního prezidenta, tak ústavně-právní precedens, že by prezident musel premiérovi schválit každého kandidáta, pokládám za hloupý a nebezpečný. Bojovali by dnešní zastánci za tuto povinnost, kdyby stávající premiér chtěl ministrem kultury jmenovat například Moniku Babišovou nebo Ringo Čecha? Neobjevili by čeští právní teoretikové z čista jasna jinou argumentaci? Selským rozumem posouzeno: pokud bychom udělali z prezidenta automat na podpisy, tak bychom si do budoucna zavařili na pěknou polízanici.

Když politici neposlouchají právníky

Mnozí komentátoři si neuvědomují, že dnešní krize je zapříčiněna také tím, že byla ukvapeně zavedena přímá volba prezidenta. Odjakživa platí, že přímo zvolená hlava státu má silnější mandát – a od toho se odvíjejí i její vyšší kompetence. Český ústavodárce ovšem selhal, vytvořil přímo zvoleného prezidenta s relativně malými kompetencemi. Většina ústavních právníků před tímto stavem varovala. Ovšem počátkem tohoto desetiletí politici na názor právnických expertů prostě nedali.

Fakt, že se přímo zvolený prezident s miliony hlasy v zádech snaží Ústavu vykládat rozšiřujícím způsobem ve vztahu ke svým pravomocím, je jen logický důsledek popsaného stavu. Pár naivů si myslí, že kdyby na Hradě seděl nějaký méně výrazný politik, tak by k tomu extenzivnímu výkladu v takové míře nedocházelo. Problém však tkví v tom, že přímé volby vyhrávají zpravidla silné osobnosti.

Nezbývá než na závěr navrhnout důrazným hlasem našim ústavodárcům: Vraťme se k nepřímé volbě prezidenta.

Autor je právník.

Chybí vám ve sbírce některé číslo vašeho oblíbeného časopisu? Všechny tištěné Reflexy od roku 2014 včetně speciálů si můžete koupit v našem Ikiosku >>>

 

 





Diskuse ke článku

 

Nejčtenější komentáře
Články odjinud
Nejčtenější