nahoru

Bohumil Pečinka: Šmardování jako malonárodní politika

Bohumil Pečinka 23. srpna 2019 • 08:40
Bývalý kandidát ČSSD na post ministra kutury Michal Šmarda
Bývalý kandidát ČSSD na post ministra kutury Michal Šmarda
• foto: 
Blesk:Karel Kopáč

Mezi členskými státy Evropské unie probíhají v těchto týdnech zásadní manévry ohledně obsazování pozic v Evropské komisi. S tím souvisejí dohody o parametrech rozpočtové politiky na dalších sedm let. V Česku zatím řešíme hlavně ministra kultury.

Jedna věc je, že prezident republiky nechce vyjít vstříc jedné z vládních stran a jmenovat jejího ministra, kterého mimochodem pětadvacet let dobře zná. Když se Miloš Zeman po roce 2003 odstěhoval do vysočinského Nového Veselí, docela pravidelně ho Michal Šmarda navštěvoval a vedli spolu dlouhé debaty. Těžko říct, jestli tam uzrálo jeho přesvědčení, že by na funkci ministra kultury nestačil.

Výjimečný případ

To však vůbec není podstatné. Abychom vedle sebe mohli žít, je nutné dodržovat určitá pravidla. Ta určuje ústava a na ni navazující zákony. Když politik neví, jaký zvolit postup, měl by si vzít ústavu doplněnou o aktualizované komentáře ústavních právníků a jednat v souladu s tím. Prostě chodit na zelenou a stát na červené.

Podle ústavy by prezident měl jmenovat ministrem toho, koho mu navrhne premiér. Existují pochopitelně okamžiky, kdy prezident musí vztyčit prst. Je to například v situaci, kdy premiér si dostatečně neprověří nového ministerského adepta a prezidentovi se na stůl dostane zpráva bezpečnostních složek, že dotyčný spolupracuje s cizí mocí. Taková podezření se však řeší mezi čtyřma až šesti očima, aby to ne­zdržovalo normální demokratický provoz. Dotyčný se obhájí nebo rezignuje a život jde dál.

Libovůle

 

Premium

Přečtěte si pokračování článku s předplatným Premium

Získejte neomezený přístup již od 49 Kč měsíčně




Diskuse ke článku