Jak se bude žít dítěti se skutečností, že jeden u rodičů je první a ten druhý je až druhý? A jak se bude žít v rodině tomu druhému rodiči, který bude kvůli svému číslu dva odstrkován až na druhé místo? Copak neplatí rovnoprávnost obou rodičů? A co rodič číslo jedna? Tomu nevadí, že je mechanicky na úkor toho druhého postrkován do pozice prvního? Jestli si někdo myslí, že nahrazováním otců a matek číslovanými rodiči se nespravedlnost a křivdy z rodiny odstraní, krutě se plete. Být prvním rodičem je totiž větší nespravedlnost, než být pouhým obyčejným nespravedlivým otcem či matkou.
Podobný problém ostatně existuje i mezi dětmi. Některé ději jsou prvorozené, jiné nikoliv. Čím víc dětí žije v rodině, tím víc je v ní nerovnosti. Děti jsou citlivé, všímavé, a pokud jsou správně vedeny, o narůstání nespravedlnosti v rodině vědí všechno.
Oba problémy naši spoluobčané, kteří o rovnoprávnost dbají, trestuhodně zanedbávají. Existuje však z téhle zapeklité situace cesta ven? Podle mne je jediným řešením použít k označení rodiče prostý a spravedlivý název rodič. Případně pomnožné rodiče, což zahrnuje každého stejně. Třídit je na prvního a druhého nemá smysl, nehledě k tomu, že mohou být i rodiny s třemi i více rodiči, což odpovídá modernímu trendu bláznů zajistit všem savcům stejné postavení v rodině.
Pokud se vám zdá, že jsem se zbláznil také, není to pravda. Jen domýšlím, co po nás blázni chtějí.
