Miloš Zeman před rokem: Budu pokornější a vstřícnější. Výsledek? Přesný opak | Reflex.cz
nahoru

Miloš Zeman před rokem: Budu pokornější a vstřícnější. Výsledek? Přesný opak

Viliam Buchert20. ledna 2019 • 17:00
Miloš Zeman po svém znovuzvolení v lednu 2018 toho slíbil hodně, nedodržel nic.
Miloš Zeman po svém znovuzvolení v lednu 2018 toho slíbil hodně, nedodržel nic.
• foto: 
ČTK

Miloš Zeman s oblibou tvrdí, že „jen idiot nemění názory“. A důsledně to dodržuje. Například loni v lednu po svém opětovném zvolení českým prezidentem sliboval něco úplně jiného, než dělá. Je až pozoruhodné, jak moc se postoje hlavy státu mohou za tak krátkou dobu zcela otočit. Vtipně tuto vlastnost parafrázoval ve své nové knize „Sochobásně v síti“ exministr vnitra Ivan Langer, který napsal: „Jen blbec nemění své názory. Jen blbec mění stále své názory.“

Miloš Zeman bezprostředně po svém druhém zvolení prezidentem 27. ledna 2018 kromě jiného řekl: „Pokud jde o to, co chci dělat jinak a lépe… Chtěl by být, jak stárnu, poněkud pokornější, poněkud méně sebevědomý, a poněkud vstřícnější vůči názorům lidí, kteří mají jiné názory, než mám já. Být méně arogantní, i když si o některých z nich i nadále nebudu myslet nic dobrého, ale ne o všech.“

A co se za uplynulý rok od zvolení Miloše Zemana stalo?

Není pokornější, není vstřícnější, není méně sebevědomý, jen zatím možná nepoužil na veřejnosti tolik sprostých slov, jako ve svém prvním funkčním období. Ale na to má ještě času dost a dost…

Největším problémem, kterým bohužel dál štěpí českou společnost, je, že prezident na rozdíl od svého povolebního slibu nerespektuje jiné názory. Selektivně si vybírá, co mu konvenuje, co mu případně nevadí, ale jinak buší tvrdě do všech, kteří mají jiný názor. Lidi, kteří proti němu vystupují, označuje za intelektuálně nedostatečné, častuje je nejrůznějšími nadávkami, přídomky a vyjadřuje se o nich posměšně. Slibovanou pokoru a vstřícnost v tom najít nelze. Jistě, je to politický styl Miloše Zemana, který má úspěch u jeho podporovatelů a přivádí k zuřivosti jeho oponenty. Je to určitá forma provokace a způsob, jak se zviditelnit. To se zjevně daří.

K čemu jsou ale nekonečné sváry, které hlava státu vyvolává? Ničemu to nepomáhá a k ničemu to nevede.

Není to ovšem poprvé, co Miloš Zeman po volbě něco slíbil a pak něco zcela jiného dělal. Například 26. ledna 2013, kdy byl poprvé zvolen prezidentem, prohlásil: „Slibuji, že jako prezident zvolený přímou volbou občanů, se budu snažit být prezidentem všech občanů… Chci být prezident dolních deseti milionů, mezi těmi jsou jak voliči Zemana, tak Schwarzenberga.“

Prezidentem všech občanů se nesnažil být ani minutu. Není ani prezidentem „dolních deseti milionů“, to by musela být jeho podpora dramaticky vyšší. Od samotného začátku pobytu na Pražském hradě je to naopak především snaha o rozdělování společnosti.

Zeman také v roce 2013 poznamenal, že kromě „tajemníka a šoféra“ si nikoho na Hrad nechce přivést a chce se obklopit profesionály. Zda jsou těmi profesionály kancléř bez prověrky Vratislav Mynář, nebo politický podnikatel Martin Nejedlý, to může posoudit každý sám.

U politiků je obvyklé, že něco slíbí a pak to nedodrží. U českého prezidenta, jehož postavení vymezuje Ústava, bychom ale spíše očekávali, že bude úřad vykonávat s nadhledem, s noblesou, v klidu, bez zbytečného politikaření a handrkování, bez nekonečného pomlouvání svých kritiků a vypouštění „šrapnělů“. Že je tak mentálně silný, že bude prostě nad věcí. Bohužel, přesný opak je pravdou.





Diskuse ke článku

 

Nejčtenější komentáře
Články odjinud
Nejčtenější