V tištěném Reflexu najdete můj neskrývaně humoristický článek, kterak gender vědkyně v Brně získala titul Ph.D. za objev „cyklického těla“. Výzkum genderové identity homosexuálně orientovaných hermafroditů, který brněnským akademikům v textu navrhuji, je jen o kousek větší pitomost. Ale něco vážného v práci přece jen je.
Jedno jediné zrníčko vážného problému, který ona tristní rigorózní práce nastolila, jsem nechal sem na web - i kvůli zvědavosti na diskusi čtenářů. V kostce: V Brně byla obhájena rigorózní práce „Cyklické tělo“. Jde o studii z oboru genderových nauk, a tak nepřekvapí její vysoká vědecká úroveň.
Když odhlédnu od satiry (práci jsem bohužel musel dvakrát přečíst): Autorka se setkávala s ezoteričkami, které hledají svou vlastní identitu tak marně, až ji nacházejí ve schůzkách, kde si povídají o menstruaci. Z toho autorka práce - genderová expertka - odvodila existenci něčeho jako od menstruace odvozené ženské identity, kterou nazvala jazykem ezoteriček „cyklické tělo“.
Ovulace, ne tělo!
Feminismus a na něj navazující za vědu se vydávající propagandistický strom „gender nauk“ jsou manipulativním neomarxistickým dezinformačním systémem, který se snaží bojovat proti (dnes už v Evropě téměř neexistujícímu) utlačování žen, a dávat ženám novou, lepší a radostnější identitu. Identitu vyšší a onačejší, než je „tradiční role ženy“ - role, kdy žena svou kariéru nachází v mateřství a péči o rodinu. Přestože taková ženská identita je plně legitimní, je dnes v Evropě skoro na vymření, a není to zásluha feministek.
Většinu žen - kromě těch nejjednodušších - totiž takto omezená role v ČR přestala bavit už někdy po druhé světové válce, a jinde než na katolickém venkově takovou ženu v ČR těžko najdete. A více než sto let po vzniku feminismu jako významného hnutí, vážné ideové hrozby pro celou naši civilizaci, pak přijde feministka v rámci feministického výzkumu na to, že identitou ženy je vlastně její menstruační cyklus. Což je úplný nesmysl, a navíc i blbě nazvaný, oním významným reprodukčním cyklem, kterým ženské tělo prochází, totiž není menstruace, ale ovulace.
Ženské tělo není cyklické, periodicky nevzniká ani nezaniká, ale skutečně periodicky vytváří vajíčko, ze kterého může po oplodnění vzniknout nový jedinec. Když však k oplodnění nedojde, vajíčko musí pryč, aby udělalo místo vajíčku novému - a menstruace je proces tohoto čistění. Proto pro ženu a reprodukci není klíčový MENSTRUAČNÍ, ale OVULAČNÍ cyklus. Ale to jenom na okraj. Důležité je, že autorka práce víceméně nachází ženskou identitu v ovulaci. A to je sprostý, urážlivý a především lživý nesmysl, proti kterému se musím jako heterosexuální muž ostře ohradit.
Miluju ženy,
...je mi v jejich přítomnosti lépe než v přítomnosti mužů, a znám mnohem více moudrých žen než moudrých mužů. Je nezpochybnitelně prokázáno psychologií jako vědou, že ženy mají vyšší průměrné IQ než muži, a že je mezi nimi méně extrémů - takže když hledáme nějakého mimořádně vydlabaného jedince, bude to pravděpodobně chlap.
Nikdy jsem neměl (nepíšu o tělesné, ale o duševní blízkosti) tak blízký vztah s mužem jako s ženou. Nikdy jsem nebyl pro žádného muže ochoten obětovat, udělat či riskovat víc než pro ženu. A opravdu nikdy to nebylo kvůli tomu, jak ta žena snáší vajíčka. Ano, v palbě poznatků moderní biologie víme, že sedmdesát procent našeho chování a rozhodování diktuje sobecký gen, hormony a feromony, a že pro volbu partnerky není to jediné duševní soulad, ale hlavně kvalita imunity případných potomků, které bychom s ní zplodili, kterou detekujeme čichem z feromonů ženy.
Dalších (třeba) deset procent našeho rozhodování rozhodují ve skutečnosti naši paraziti, a teprve na nich „sedí“ vrstva podvědomí, o které už před sto padesáti lety Freud věděl, že je v ní naprostý, iracionální, temný a odpadně kalný - až menstruační - hnus. Na něm ještě sedí Kahnemanem popsaná všelidská lenost myslet, a teprve někde nahoře, pár procent našeho jednání, myšlení a šarmu, určuje to, čemu říkáme lidství, případně ego a superego, eventuálně intelekt, vyšší city, a básník smí říct i duše. Ano - pro identitu krysy je klíčové, kolik krysat porodí. To určuje její kvalitu chovné samice.
Pro kvalitu, sofistikovanost a nestydím se napsat ušlechtilost identity ženy, samice Homo sapiens, však počet snesených vajíček důležitý není. Identitu ženy určuje její duše, osobnost, šarm - a to i přesto, že jde jen o pár procent z toho, co člověka tvoří. Hlava také váží míň než noha, ale bez hlavy - na rozdíl od nohy - jsme mrtví. Takže „vědecké“ zjištění, že ženy mají „cyklické tělo“, je nejen nevědecký nesmysl, ale také neuvěřitelné hulvátství k ženám, a navíc zjevná naprostá neznalost současných psychologických poznatků. Mám totiž ze tří zdrojů ověřen fakt, který tvrzení o „menstruační identitě žen“ v úplnosti vyvrací - z impaktu, z vlastní zkušenosti, i ze zkušenosti řady mých přátel.
Žena, která má šarm...
...a kouzlo, či „krásnou duši“, případně vyzrálou identitu, je sexuálně přitažlivá, i když je neplodná. A to hned ve dvou variantách: Ať už je ve věku, kdy ženy plodné jsou, ale z nějakých konkrétních zdravotních důvodů to nejde. Anebo když už je po přechodu, kdy reprodukce nejde kvůli přírodě. I v takovém případě je žena - měla-li šarm, osobnost či duši už předtím - pro muže sexuálně přitažlivá stejně, i když by z čistě bio-darwinistického hlediska vlastně být neměla.
Člověk ale není jen biologický systém, jsme mnohem komplexnější systém biopsychosociální, takže ve věci identity u inteligentnějších žen hraje osobnost opravdu větší roli než pravidelnost snůšky vajíček. Takže prosím feministky - až si budete příště řešit vlastní identitní problémy, neponižujte psychicky zdravé ženy!
SonduCo je cyklická ženasi přečtěte v tištěném Reflexu
