Příští rok mají být obnovovány desetileté smlouvy na krajské železniční spoje i celostátní rychlíky. Aktivně prosazovanou politikou EU je liberalizace provozu na železnicích. O tom, jak konkurence na drahách může být prospěšná, něco málo vědí i Češi ze zkušenosti se soupeřením ČD, RegioJetu a Leo Expressu na kolejích do Brna či Ostravy.
Už před několika měsíci však přišly České dráhy s nápadem získat své dva konkurenty a zajistit si tím železniční monopol. Proti nápadu se postavili lidé kolem Andreje Babiše. Zčásti to bylo kvůli osobním zájmům některých z nich (Jančura z RegioJetu), zčásti sám premiér cítil, že bez konkurenčního tlaku není národní dopravce schopen rozvoje.
Na celé akci je zajímavý politický kontext. Odvoláváni z ČD jsou téměř výhradně lidé, které sem dosazoval první místopředseda hnutí ANO Jaroslav Faltýnek. Mezi Babišem a jeho dlouholetou pravou rukou to totiž už měsíce jiskří. Babiš začíná na Faltýnka pohlížet jako na „toxickou osobu“, což je v politických kruzích označení někoho, jehož postupy mohou způsobit lavinu případných afér.
Přitom Faltýnek nedělá nic nad rámec tradičních babišovských postupů – získal kontrolu nad některými oblastmi (pražský magistrát a dopravní podnik, České dráhy) a dosazuje tam blízké. A svůj vliv kapitalizuje. Jeho problémem je, že je už příliš nezávislý na Babišovi – a ten ho začíná vnímat jako ohrožení. Zamotanější je situace ve vztahu ke komunistům.
Hnutí ANO sice podepsalo toleranční patent, díky němuž budou komunisté držet Babišovu vládu. Vypadl z něj však nakonec požadavek na obsazování míst ve všech správních a dozorčích radách podniků s účastí státu. Babiš argumentoval tím, že se nechce vystavit riziku trestního stíhání ze strany olomoucké kliky žalobců. Výsledkem bylo ujednání, že Babiš bude přihlížet k personálním návrhům KSČM. Nezafungovalo to. Hned při první příležitosti Babiš odmítl Filipova nominanta do dozorčí rady ČEZ. Filip byl tak rozčilený, že si šel stěžovat na Pražský hrad.
Situace se ovšem zopakovala i při výměně dozorčí rady drah. Na jedno z míst měl usednout bývalý poslanec KSČM Karel Šídlo, ale ministr Ťok požadavek ignoroval. Výsledkem je další oslabení pozice Vojtěcha Filipa uvnitř KSČM. Ukazuje se, že ani vláda s důvěrou to nebude mít lehké. Zvláště když je její sněmovní většina ideově velmi nepevná.
