V posledních letech vidíme v Evropě nástup legitimizace osobností z okraje společnosti do jejího centra. Lidé, kteří by za běžných okolností byli vnímáni většinovou společností jako radikálové či extrémisté, jsou dnes naopak vnímáni stále větší částí společnosti jako jediní, kdo čelí hrozbě a kdo ukazují pravdu – v našem případě selhání multikulturalismu a soužití s muslimy. Dobře je to vidět na případu britského aktivisty Tommyho Robinsona.
Dříve byl Robinson brán za radikála a extremistu, dnes je ovšem Robinson náhle bojovníkem za spravedlnost. Bojovníkem proti nespravedlnosti páchané úřady a stoupenci vládnoucí multikulturní ideologie.
Robinson byl potrestán britskou justicí za to, že mediálně referoval o soudu v případě organizované skupiny z muslimského přistěhovaleckého prostředí, která dlouhé roky zneužívala a týrala mladistvé britské dívky. Úředníci, policisté a politici to celou dobu přehlíželi z neschopnosti nebo strachu z obvinění z rasismu, xenofobie či islamofobie.
Nová totalita?
Zatímco Robinson byl odsouzen, nevíme nic o tom, že by došlo k potrestání osob odpovědných za to, že proti řádění gangu násilníků nebylo zasáhnuto v době, kdy již bylo známo, že se „něco“ děje. Viditelná je naopak snaha vše „zamést pod koberec“.
Musíme si položit otázku, zda v Evropě nejsme svědky nástupu nové totality ospravedlňované ‚vyšším‘ dobrem – tedy obranou multikulturalismu a politiky masové migrace z kulturně a společensky odlišných částí světa.
Legitimizace nejradikálnější opozice
Jenže historie nám ukazuje, že sebelépe organizovaná snaha popřít fakta dříve či později stejně selže. Mnohdy ovšem je výsledkem ještě horší situace, kdy politika umlčování kritiků a jejich pronásledování vede naopak k legitimizaci nejradikálnější části opozice. A přesně toto se děje dnes. Stále více obyčejných lidí ztrácí důvěru k úřadům a politickým elitám a podporují nejradikálnější část odpůrců multikulturalismu a současného režimu v Evropě.
Varováním o závažnosti celého případu by nám mohlo být i to, že se na obranu Robinsona ozvali i umírnění muslimové, například imám Tawhidi. Je tedy vidět, že Robinsonův případ je nejspíše bodem, o němž se může v budoucnu hovořit jako o definitivním počátku nastolení multikulturní totality v Anglii skrze zákon a soudy, bez ohledu na to, jaký Robinson ve skutečnosti je.
Když nepřijde změna
Bohužel nic nenasvědčuje tomu, že by byrokratický aparát a zastánci multikulturalismu byli ochotni připustit si selhání své ideologie. Naopak se ukazuje, že ve svých aktivitách přitvrzují a snaží se je urychlit.
Je tedy možné, že při nezměnění multikulturní politiky vládnoucích elit současné EU se mohou brzy stát společensky populárními mnohem radikálnější lidé, než je třeba Robinson v Anglii nebo Okamura u nás.
