Tomio Okamura (SPD) při jednání Poslanecké sněmovny mezi dalšími místopředsedy Sněmovny Pikalem a Fialou

Tomio Okamura (SPD) při jednání Poslanecké sněmovny mezi dalšími místopředsedy Sněmovny Pikalem a Fialou Zdroj: ČTK

Co poslanec, to funkcionář. Přijde vám to normální?

Představte si, paní Müllerová, naše dolní komora, tedy veleslavná Poslanecká sněmovna, je tvořena de facto jen funkcionáři, posteskl by si dnes asi Josef Švejk. A měl by „recht“. Neuvěřitelných sto osmdesát českých poslanců a poslankyň má nějakou funkci – předsedy či alespoň místopředsedy nějakého výboru či podvýboru. Za což jim samozřejmě, to dá rozum, náleží i solidní funkční příplatek.

Zlí jazykové tvrdí, že mnohé podvýbory jsou zřizovány především proto, aby si „chudáci poslanci“ přilepšili. V české dolní sněmovně existuje nyní neuvěřitelných 58 podvýborů, což je dokonce o pět více než za minulého volebního období.

Ještě jednou, pouhých dvacet českých zástupců lidu z dvou set, tedy pouhopouhá jedna desetina, je pouze a jen poslancem – bez funkce. Přijde vám to normální, paní Müllerová? Otázal by se asi nejen obecní poloblb.

Nevím, jak paní posluhovačce Müllerové, ale autorovi tohoto komentáře rozhodně nikoliv.

Dovolujeme si poukázat na patrně světový unikát: poslanci tří stran, konkrétně jde o Okamurovu SPD, lidovce a komunisty, se vyznačují tím, že úplně každý (sic!) člen jejich poslaneckého klubu má nějakou funkci, a tedy pobírá i příplatek. V rámci objektivity dodejme, že v ostatních parlamentních stranách a hnutích to není o mnoho lepší, nicméně „míra funkcionářství“ tam aspoň nedosahuje hrozivých sta procent.

Připomeňme, že jde v české parlamentní kotlině o dlouhotrvající negativní jev. V minulém volebním období mělo parlamentní funkci s příplatkem 173 z dvou set našich zákonodárců.

Je smutné, že mnohé strany a hnutí před volbami slibovaly: snížíme počet parlamentních funkcionářů, bude se šetřit, ale skutek očividně utekl. Naopak došlo dokonce ještě k perfidnímu nárůstu ze 173 na citovaných 180 funkcionářů.

Inu, co svět světem stojí, platí, že sliby se slibují a blázni, pardon, voliči se radují. Možná jednou dosáhneme i maximálního počtu 200 funkcionářů z dvou set poslanců.

A propos, jak se asi musí cítit manželka, registrovaný partner či tchyně jednoho z těch dvaceti nebohých poslanců, kteří nyní nemají nějaký příplatek? Nestanou se třeba tito obyčejní poslanci obětí domácího násilí, ať již fyzického či psychického? Nicméně nechci do toho více zabrušovat…

Ale již vážněji. Současná situace mi přijde krajně nedůstojná. Dávám k diskuzi návrh, aby se plat poslance rovnal platu krajského soudce – přibližně sto tisíc korun hrubého bez jakýchkoliv dalších příplatků. Jde, myslím, o důstojný návrh mj. reflektující i vyváženost mocí ve státě. Pokud se to bude zdát někomu málo, tak se bude muset poohlédnout po jiném jobu, pardon, poslání. Na druhou stranu mi přijde populistické navrhovat poslanecký plat někde okolo dvaceti tisíc hrubého.

Odpadly by tak tahanice o místa různých předsedů a místopředsedů podvýborů. A také by se přestaly zřizovat všelijaké zbytné orgány, které leckdy vznikají, vím, není to moc gentlemanské říkat, aby se vytvořila křesla a křesílka pro další funkcionáře a jejich příplatky.

V jednoduchosti je síla!

Autor je právník a publicista